Necelých pět měsíců po Václavu Košuličovi opustil řady líšeňských sociálních demokratů další z jejich otců zakladatelů – Jan Kadlec.

Jan Kadlec patřil k těm několika málo jednotlivcům, kteří na počátku devadesátých let minulého století zakládali nikoliv líšeňskou sociální demokracii, ale společnou buňku pro Líšeň a Vinohrady. Odvaha těch několika, kteří se tehdy veřejně přihlásili k myšlenkám solidarity a sociální spravedlnosti, tehdy, kdy byl módní individualismus a osobní prospěch, odvaha těch několika má a bude mít vždy můj obdiv.

Sociální demokracie tehdy skutečně nebyla výtahem k moci ani rozdělovnou výhod či korýtek. Pro Honzu Kadlece to platilo i později. Byl líšeňským zastupitelem, pracoval v odborných komisích, vždy se hlásil do volebních komisí, byl v pravém a nejlepším smyslu slova angažovaným občanem. Byl komunálním politikem, který na všechny schůze odcházel ze svého zaměstnání, prohazoval si v práci směny, aby se mohl účastnit schůze zastupitelstva, komise, strany, mítinku… Pro Honzu Kadlece bylo normální chodit do práce a po práci jít na schůzi a řešit tam problém polikliniky, parkování, dopravy, školy… Z politiky prostě Honza Kadlec prakticky nic neměl, nezbohatl, ani se nestal pomíjivě slavným.

Lidsky byl dobrým společníkem. Ač neměl akademické vzdělání a maturitu si dodělal až na prahu padesátky, měl velký přehled a lidský nadhled.Určitě nejsem jediný, kdo u něho doma se sklenkou (zaručeně pravé) whisky vyslechl spoustu barvitých historek z kulturního a společenského prostředí Brna i Prahy, ze zlatých šedesátých i méně zlatých, ale nostalgicky vzpomínaných, sedmdesátých a osmdesátých. A diskotéka, kterou jeho být skrýval, by asi vydala na samostatné povídání…

V pondělí 20. ledna jsme měli volební schůzi. Schvalovali jsme kandidátní listinu ČSSD do komunálních voleb v Líšni. Na takovouto schůzi vždy přijdou i ti členové strany, které jindy a jinde nevidět. Sál byl plný, nervozita veliká. Někteří se chovali, jako by jim šlo o život, ale to je jiný příběh. Honzovi Kadlecovi šlo už opravdu o život. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli vůbec přijde. Přišel a hlasoval, naposledy v životě. I jeho hlas zavazuje budoucí líšeňské zastupitele. Po volbě padl návrh na jedno hloupé formální usnesení. Nehlasovali jsme o něm. Až o několik dní později, když jsem se dozvěděl o Honzově smrti mě napadlo, že jsme měli hlasovat o jiném usnesení. Mělo znít asi takhle: „místní organizace ČSSD v Brně-Líšni si váží práce Jana Kadlece pro Líšeň a oceňuje jeho přínos pro sociální demokracii“. Bohužel mě to nenapadlo, nestihli jsme to.

A tak aspoň dodatečně: Honzo, díky.

Lukáš Karnet, člen ČSSD Brno-Líšeň od roku 1998