O vzestupu a zadržitelném pádu líšeňských veřejných studní

Veřejné studny vybavené pumpou jsou vzácný dar, vodní zdroj i prvek měnící všední ulici vyplněnou asfaltem a zámkovou dlažbou na pestřejší a jedinečnou. Přesto mohou být také překážkou při terénních úpravách či průjezdu. Zavedení vodovodu a neplnění podmínek pro pitnou vodu navíc dramaticky snížilo jejich využívání. Voda z nich jim v době sucha může (spolu s estetickou a historickou hodnotou) opět přidat na významu.

V Líšni byla patrně nejstarší veřejná studna vybudována v roce 1848 (Ondráčkova 145). Další záhy následovaly. Nejintenzivnější hloubení studní probíhalo v období První republiky a skončilo rokem 1940 za netrpělivého očekávání výstavby vodovodu.

Jak šlo 51 let na Zahradní 51.

Zdejší studně se značně lišily svými rozměry a množstvím vody. Zatímco průměr studní se vešel do rozmezí 0,8–1,5 m, u zjištěných hloubek bylo podstatně širší a odráželo umístění položené studny. Nejhlubší studny tak přesahovaly 20 m (např. Krameriova 8 a Klicperova 12), nejmělčí nalezenou byla v loňském roce zasypaná studna na Velatické s pouhými 2 metry. Poslední rozsáhlé zjišťování stavu studní proběhlo pravděpodobně v 70. letech minulého století. Tehdy výškou vodního sloupce vedla dosud funkční studna na Podhorní 34 (s 5,3 m), na opačné straně žebříčku se nacházel zdroj s pouhými 35 cm (Martina Kříže 18). Zajímavé bude srovnání s dnešním stavem, který nedávno nechala u některých studní zjistit líšeňská radnice.

Studna osazená pumpou na ulici Jateční.

Klíčovým okamžikem pro osud studní bylo již zmíněné zavedení vodovodu. Přípravné práce započaly sice ještě před válkou, ovšem z pochopitelných důvodů doputovala pitná voda z vodojemu na Stránské skále do Líšně až v roce 1949. Význam studní tedy postupně klesal a začínaly být zaslepovány nebo přímo rušeny. Zánik veřejných studní ovšem nemusí být jen věcí z dob dávno minulých, jak dokazují případy studny na Velatické, zahlazených stop po studni na Trnkově 54 či do budoucna předpokládaná úprava Městečka a s tím spojený nejasný osud dvou tamních studní. 

Studny ve Staré Líšni, které již zanikly. Vlevo před nemovitostí na Scheinerově 1, vpravo při nemovitosti na Ondráčkově 145.

Do dnešních dní se přesto dochovalo 31 veřejných (nebo na obecních pozemcích se nacházejících) studní osazených ručním čerpadlem, z nichž šest je dokonce funkčních. Takovýmto počtem osazených studní se zdaleka nemůže pyšnit jiná městská část Brna. Další tři desítky zaniklých studní na území Líšně se nám podařilo objevit v mapových archivech, Digitální mapě Brna, materiálech vodáren a líšeňské radnice. Ukazuje se, že slibným a bohatým pramenem by mohly být i informace od pamětníků.

Několik z nás, obyvatel Líšně, by rádo dalo šanci místním studním znovu si nalézt uplatnění. Proto jsme založili občanskou iniciativu Líšeň za vodou. Do soutěže Dáme na Vás (participativního rozpočtu města Brna) jsme přihlásili návrh projektu Za vodou v Líšni. Tímto projektem bychom rádi rozšířili povědomí o líšeňských veřejných studních a pumpách a usnadnili jejich zvelebení v souladu s cíli a s laskavou podporou líšeňské radnice i města Brna. Budeme rádi, když Vás náš záměr zaujme a dáte mu v listopadu svůj hlas.

V souvislosti s naším zájmem o veřejné studně (ale i o jiné vodní prvky) v Líšni o nich hledáme a sbíráme jakékoli poznatky – fotografie, fakta, vzpomínky či třeba jen tipy, kde pátrat. Shromážděné informace uveřejňujeme na stránkách lisenzavodou.cz, kde najdete i další způsoby, jak nám pomoci.

Richard Čmelík – občan Líšně
Anna Týčová – občanka Líšně