Na stránkách portálu jsme otevřeli téma budoucího využití Orlovny se zahradou. Jednou z možností je jejich pronajmutí SK Líšeň, který o ně žádá městskou část. V tom případě bude obecní budova sloužit potřebám fotbalového klubu a nedávno zrekonstruovanou zahradu překryje krytá hala.

Další variantou, kterou prosazuje spolek Líšeň sobě, je otevřít problematiku Orlovny ve veřejné debatě a nalézt způsob využití obecního majetku v souladu s jeho původním určením, které spatřujeme ve spolkovém a komunitním rozvoji a smysluplném otevření Orlovny pro co nejširší veřejnost. Jako nejnosnější vizí (a možností naplnění větší části prostor), se jeví vytvoření stálé expozice soustřeďující důkazy o slavné minulosti naší Líšně, která v některých oblastech dosahuje až evropského významu.

Jako příspěvek do debaty o takovémto naplnění Orlovny Vám předkládáme text odborníka, pana Antonína Přichystala, který se myšlenkou i případnou realizací líšeňské expozice aktivně zabývá a v závěru svého článku odůvodňuje její potřebnost pro Líšeň.

Pavla Dombrovská
Líšeň sobě

Potřebovala by Líšeň expozici o své minulosti?

(příspěvek do diskuse o možném využití líšeňské Orlovny)

Nadpis tohoto příspěvku může být pro někoho provokující, přitom obě části nadpisu jsou pravdivé, záleží jen na tom, ve kterém období našich dějin se budeme pohybovat. Dnešní situace je všem jasná, městská část Brno-Líšeň je součástí statutárního města Brna. Co je u čeho, to bylo zřejmé i během celého novověku, například už od prvního společného zobrazení Líšně a Brna na mapě, v našem případě se jednalo o mapu Komenského z roku 1624. A tak to jistě platilo i později, zejména během 19. a první poloviny 20. století, kdy díky obchodně zdatným líšeňským ženám celá jižní Morava věděla, že Líšeň je rázovitá obec kousek na východ od hlavního moravského města Brna.

Jak to ale vypadalo v brněnském prostoru začátkem středověku, odborně se hovoří o raném středověku, kam patří i období existence Velkomoravské říše (9. až začátek 10. století našeho letopočtu). Když si otevřete kteroukoliv odbornou knihu na toto téma, tak pod nadpisem „mocenské centrum regionu“ nenajdete Brno, ale líšeňské Staré Zámky!!! O tom se lze snadno přesvědčit například v knize Dějiny Brna (díl 1) z roku 2011. V době největší slávy mělo toto centrum vybudované na líšeňském katastru plochu 11 až 13 hektarů, bylo rozčleněno na vnitřní zvlášť silně opevněný areál a dvě předhradí. I ta byla chráněna hradbami, jejichž zbytky jsou na povrchu stále viditelné. Navíc ve dvou rozích hradiště stály dvě strážní věže, které spojovala štěrkem vysypaná cesta probíhající napříč celým areálem. Na nejvyšším místě vlastního hradiště se nacházel dvorec velmože, od zbytku hradiště oddělený palisádou (stěnou z kůlů) a s věží na sloupech. V tomto prostoru kromě dřevěných staveb existoval asi také kostel nebo jiná honosnější stavba. Ve vnějším předhradí se nacházelo pohřebiště, z něhož archeologové prozkoumali jen část - 47 hrobů. Přítomnost elit tehdejší společnosti prozrazují nálezy ostruh, součásti pásů, hrot kopí, zlomky sekery, hroty šípů, náušnice včetně jedné zlaté. Z hradiště ale pocházejí i předměty dokumentující každodenní činnost na hradišti – kovářství, opracování dřeva, výrobu látek, chov dobytka, zemědělskou činnost. Většina místních obyvatel zřejmě zajišťovala život vyšší společenské vrstvě, která žila ve zmíněném odděleném dvorci.

V čem spočíval význam hradiště na líšeňských Starých Zámcích? Pravděpodobně kontrolovalo těžbu železných rud a jejich hutnění ve střední části Moravského krasu. Železo v té době představovalo klíčovou surovinu na výrobu nástrojů i zbraní a dá se předpokládat jeho transport dál do velkých sídelních aglomerací na jihu Moravy (Mikulčice, Staré Město u Uherského Hradiště, Pohansko u Břeclavi), kde žily družiny bojovníků, kteří se dostávali do kontaktu s pronikajícími Maďary.

Prostor Starých Zámků byl ale osídlen již mnohem dříve, koncem mladší doby kamenné. Z pozdní doby kamenné odtud pochází unikátní poklad měděných předmětů, velice zajímavé jsou i keramické plastiky zvířat nebo miniaturní napodobeniny nábytku se vztahem k oblasti kolem Středozemního moře. Našly se dokonce i části „líšeňské venuše“, i když není tak stará jako ta slavná z Dolních Věstonic. V mladší době bronzové probíhala přes Staré Zámky 2 m široká štěrkovaná cesta, která je v některých knihách zmiňována jako jedna z prvních „silnic“ na našem území. A jak již bylo zdůrazněno na počátku, v raném středověku bylo hradiště na Starých Zámcích přímým předchůdcem dnešního Brna.

Na katastru Líšně nebo při jeho hranicích leží další archeologická naleziště velkého významu (hradiště Chochola, Zukalův kopec), mezi nimi ovšem naprosto vyniká Stránská skála, která se pyšní mnoha nej- ve východní části střední Evropy. Byly zde nalezeny kamenné a kostěné artefakty předchůdce moderního člověka (Homo erectus) z doby před více než 600 000 lety a doloženo používání ohně. Je to nejstarší ohniště v Evropě severně od Alp. Ze Stránské skály pocházejí také sídliště prvních moderních lidí před 40 až 30 000 lety. Někdy před 20 000 lety byl využíván tvar Stránské skály k lovu divokých koní, další takové naleziště je známo až v Solutré ve Francii. Národní poklad Rakouska – Willendorfská venuše – je podle nedávných rakousko-moravských výzkumů zhotovena ze zvláštního „kuličkovitého“ vápence, jenž pochází ze Stránské skály. A další a další unikátní údaje vedou k myšlence, že jak Staré Zámky, tak Stránská skála by si zasloužily alespoň malou samostatnou expozici, kde by se veřejnost mohla seznámit s jejich neuvěřitelnou historií.

A to ještě nebyla zmíněna nejstarší – geologická minulost Líšně, o níž většinou naši spoluobčané netuší téměř nic. Víte, že v prostoru Líšně bylo nejméně třikrát moře? Naposledy se zde rozlévalo v třetihorách, zhruba před 15 miliony let. V druhohorách, v období jury (vzpomeňte na film Jurský park) i na území Líšně žili téměř určitě dinosauři, jak dokazuje nález jejich zubu z nedalekých Švédských šancí. Nejstarší horniny na líšeňském katastru leží v prostoru Jedovnické ulice, jejich stáří je nejméně 580 milionů let a obsahují unikátní minerál – sloupečkovitě vyvinutou tmavou slídu biotit.

Není možné v tomto krátkém příspěvku zmínit všechny zajímavosti týkající se Líšně, jejich významných rodáků, folklóru, spolků, nedávné historie atd. Řada obcí si je vědoma, že je nutné názorným způsobem seznamovat své obyvatele s tím, čím je jejich bydliště výjimečné a na co mohou být hrdí. Jinými slovy: za našimi humny jsou často velmi zajímavá místa, pouze veřejnost o nich není příliš informována. Vždyť jen tak se dá vytvořit vztah ke svému bydlišti. V Líšni bylo postaveno v posledních desetiletích obrovské sídliště, přistěhovaly se sem tisíce lidí. Kolik je těch, kteří alespoň tuší, jakou obdivuhodnou historii má jejich současné bydliště a čím vším se může v rámci Moravy, České republiky a dokonce Evropy pochlubit? Kde mají možnost seznámit se s bohatými dějinami své obce?

Jedná se o budoucím využití líšeňské Orlovny. A tady se naskýtá možnost vytvoření expozice o významných geologických i archeologických nalezištích, ukázky folklóru, starých fotografií, pohlednic, předmětů, které souvisely s každodenním životem v uplynulých stoletích, prostě jakási paměť obce. Do vybudování takové expozice by se mohla zapojit řada líšeňských občanů s tím, co mají uschováno na půdách či ve skříních a jejich potomci si s těmito věcmi možná za pár let nebudou vědět rady a vyhodí je. Expozice by určitě byla zajímavá pro všechny typy škol v Líšni a okolí. Jakési podobné muzeum už dokonce v Líšni existovalo až do zrušení samostatnosti obce v roce 1944. Na počátku bude možné zapůjčit některé důležité exponáty z brněnských muzeí, alespoň předběžná kontaktní jednání s vedoucími pracovníky Moravského zemského muzea a Muzea města Brna ukázala, že jsou ochotni takovou výstavu v Líšni podpořit.

Antonín Přichystal, Brno-Líšeň

Přednáška pana Přichystala v rámci cyklu Paměť Líšně (pořádá spolek Líšeň sobě), se bude konat v Dělňáku 14. října od 18.00 hod.