„Vrať mu zemi, kterou musel opustit!“, požaduje princezna Sávitrí spravedlnost od Knížete Smrti...

Za těch mnoho let, co hrajeme stínohru Sávitrí, ještě nikdy nerezonovala tato pasáž textu více, než na představení v Akademickém divadle loutek v Kyjevě, pár kroků od Majdanu, kde dosud hoří svíčky u nespočetných pomníčků s fotografiemi zesnulých. Publikem v divadle nám byly děti – utečenci z vybombardovaných oblastí nepřiznané války, z nichž většina se vyrovnává se smrtí v podobě ztráty někoho z nejbližších. Přítomni byli ale také houf reportérů, televize, členové prezidentské ochranky a manželka ukrajinského prezidenta Maryna Porošenko, která se účastnila hry Sávitrí jako zahajovacího představení festivalu.

Hráli jsme v ruštině (samozřejmě s „orientálním“ přízvukem), což děti ocenily, protože pocházejí právě z rusky mluvících oblastí. Jsem ráda, že jsme je alespoň na chvíli zabavili a potěšili. Plně jsem si také uvědomila, že jsme svědky situace, ke které je nutné se postavit přímo a zaujmout k ní jasné stanovisko. Hráli jsme dětem, které jsou sice zasaženy válkou, ale relativně v bezpečí. Ale jsou tu i děti právě teď ohrožené na životech v místech, kde se bojuje. A samozřejmě nejen děti. Ať již jde o lidi z Ukrajiny, Sýrie nebo jiné oblasti. Přes všechny absurdní i oprávněné obavy bychom se k nim měli chovat tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám ve chvíli, kdy bychom přišli o střechu nad hlavou, své blízké a museli utéct z míst, kde normální život skončil.

Pavla Dombrovská

Festival Umělci dětem, který divadlo Líšeň zahajovalo 9. září, byl pořádán v rámci Středoevropské kulturní platformy. Projektu se účastnily i další evropské státy - Maďarsko, Slovensko a Rakousko. Kromě Kyjeva účinkovalo divadlo Líšeň také ve Vinnycji a Lvově a na jeho cestě po Ukrajině se podílely organizace České centrum Kyjev, Polský institut Kyjev a Ministerstvo zahraničních věcí ČR.