V říjnu loňského roku jsem se zúčastnil soutěže v prostorové orientaci nevidomých osob, kterou v naší městské části pořádalo TyfloCentrum (o této akci jsme informovali v listopadovém čísle našich novin). Základ názvu střediska pochází z řeckého Tyflos-slepý. TyfloCentrum představuje místo, kde se schází nevidomí a slabozrací lidé a kde nacházejí pomoc při svém nelehkém údělu.

S Josefem Konečným, jedním z pořadatelů, jsem si osobně prošel celou trasu a cestou si povídali o tom, do jaké míry je naše městská část přívětivá k nevidomým a jinak zdravotně postiženým spoluobčanům ve vztahu k orientaci a samostatnému pohybu. Co všechno pro ně může být při jejich každodenním pohybu v místě jejich bydliště překážkou. A věřte, jsou to nejčastěji věci, které většina z nás, vidících, většinou nevnímá. Patří sem například popelnice umístěné na chodnících, přerůstající větve keřů a stromů zasahující do plochy chodníků, zaparkovaná auta na chodnících a přechodech, nevhodně umístěné dopravní značky a poutače, nezabezpečené výkopy, někde i chybějící chodníky a další.

Naše radnice se snaží, tam, kde je to v jejich silách, počet takovýchto "překážek" co nejvíce minimalizovat. Referent životního prostředí zajišťuje mimo jiné i pravidelný sestřih přerůstající vegetace, pracovníci úřadu dohlíží na správnost zabezpečení výkopů a zajišťují výstavbu nových chodníků včetně aplikování tzv. reliéfní dlažby všude tam, kde to je účelné. A co že to ta reliéfní dlažba je? Jedná se o speciální dlažbu s vystouplými puntíky, která se instaluje do míst, jež mohou být pro nevidomé osoby nebezpečná. Jsou to především místa určená k bezpečnému přejití ulice, tedy klasické přechody a místa pro přejití vozovky. Ta jsou nejčastěji budována v ose chodníku a plynule navazují na osu chodníku protějšího. V takových místech často bývá vybudován zkosený nájezd z chodníku pro snadnější chůzi starých osob, lidí chodících o berlích nebo odkázaných na invalidní vozík, případně maminek s kočárky. Zkosený nájezd však může být problematickým místem pro osoby nevidomé, které zde jen těžko poznají, jestli jsou ještě na chodníku nebo jestli již vstoupili do vozovky. Právě pro ně se zde instaluje tzv. „varovný pás" z této speciální, puntíkaté dlažby. Ta má nevidomé osoby k místu možného přechodu spolehlivě navést a na rozhraní chodník/vozovka upozornit.

Pan Konečný při naší říjnové procházce hodnotil tyto úpravy vcelku kladně. Avšak problémem, na který nevidomí narážejí, je skutečnost, že v těchto místech často bývají zaparkovaná auta. A to mnohdy tak natěsno, že není možné se mezi nimi protáhnout natož pak projít s berlemi, či projet s kočárkem. Pro nevidomé je to ještě komplikovanější tím, že jsou při hledání cesty nuceni změnit směr původní chůze a poté jej znovu po přejití ulice složitě dohledávat. Může se tak stát, že ztratí úplně orientaci a pak mohou nechtěně vstoupit do vozovky a tím ohrozit život a zdraví své i ostatních.

Proto bych rád, jménem přibližně 30 nevidomých občanů Líšně a ostatních zdravotně postižených, apeloval na všechny spoluobčany. Všímejte si, prosím, jestli náhodou zrovna větve keřů a stromů z vaší zahrádky neohrožují chodce na chodníku, jestli popelnice a předměty před vaším domem nebrání využití tzv. přirozené vodící linii, kterou bývají nejčastěji právě zdi okolních domů. Také se obracím na řidiče s výzvou, aby parkovali pouze v místech, která neodporují vyhlášce o silničním provozu a zbytečně nekomplikovali, případně zcela neznemožňovali, samostatnou chůzi našim méně pohyblivým spoluobčanům.

Košulič Václav

místostarosta MČ Brno-Líšeň