Dobrý den,

ráda bych přispěla svým pohledem do diskuze v oblasti kultury a školství. Do Líšně jsem se přistěhovala teprve před rokem, ale o to intezivněji jsem se snažila nasát místní atmosféru a zjistit možnosti, které tato městská část nabízí. Zde jsou tedy moje náměty, pochvaly a připomínky:

Oblast kultury
* Začala bych s tím, co se mi v Líšni líbí - a tím je udržování kulturních tradic v podání Národopisného souboru Líšňáci. Letošní hody mě uchvátili a při slavnostím průvodu jsem byla pyšná, že už i já se můžu považovat za "líšňačku".
* Taky se všude chlubím, že naše městská část má svoje divadlo - Divadlo Líšeň. I když se mi zatím podařilo shlédnout jen pár jejich představení, protože v Líšni moc nehrají.
* A teď moje připomínky. Ve srovnání se svým rodným městem, Třebíčí, nejsem spokojená s nabídkou programů v místním Dělňáku. Z Třebíče jsem byla zvyklá na divadelní představení předních divadel z Prahy, Brna atd. - dokonce naši příbuzní z Prahy jezdili k nám na některá představení, protože v Praze byla beznadějně vyprodaná. Existoval také systém abonentních představení, kde jednotliví abonenti měli rezervované konkrétní sedadlo a po celý rok absolvovali 10 představení. Představení líšeňského Dělňáku mě nenalákala ani jednou - nevím, jak by bylo těžké spolupracovat alespoň s některým z brněnských divadel...
* Dále mi v Líšni chybí festivaly (opět uvedu jako příklad Třebíč, kde byl např. festival amatérského divadla, festival židovské hudby, bramborobraní, hudební festival Zámostí, v nedaleké Náměšti pak folkové prázdniny na zámku) - Líšeň má plno krásných míst, kde by se mohly konat (Mariánské údolí, líšeňský zámek, Dělňák). Nebo když už ne celý festival, tak se mi třeba moc líbilo, jak v nedaleké Slatině pořádají celé léto pro veřejnost na náměstí koncerty.
* Taky bych ocenila, kdyby Dělňák víc plnil místo pro sdružování lidí spojeného s kulturou - např. na zahradě letní kino, uvnitř kavárna s pravidelnými koncerty, kvalitní programy pro děti, vánoční a velikonoční trhy s ORIGINÁLNÍMI HANDMADE výrobky (loňské vánoční trhy mě dost zklamaly - jediná ruční výroba tam byla paní s pečenými ozdobami).

Oblast školství
* Protože mám dvě malé děti předškolního věku, tak jsem zatím nahlédla jen do oblasti předškolních zařízení. Chápu, že školky nejsou nafukovací, ale ocenila bych lepší systém evidence přihlášených dětí do jednotlivých školek, aby bylo možné dříve zjistit, zda moje dítě může do školky nastoupit, či ne. Ideální by byla centrální evidence, kde by každý zadal školky podle priorit a pak pokud by se do některé ze školek (dle konkrétních kritérií dané školky) dostal, tak by již neblokoval místo v ostatních školkách. Takhle rodiče až do září žijí v nejistotě, jestli se jejich dítě do školky dostane nebo ne.

Děkuji za zájem o názory občanů, snad můj pohled pomůže k rozvoji kultury v Líšni.

Dobrý den,
jsem ráda, že jste se přihlásila do diskuse a vyslovila otevřenost vůči podnětům stran kultury a vzdělávání v Líšni. Docela postrádám nějakou komplexnější představu, jakým směrem by se tato oblast života měla rozvíjet. Můžete, prosím, zveřejnit celkovou (aktuální) kulturní koncepci života v Líšni? (U dokumentů koncepční povahy jsem se zatím s kolizí se Zákonem č.101/2000 Sb. nesetkala.)
Děkuji a přeji hezký den
Hana Drozdová

Dobrý den,
řekla bych, že jste "na to kápla". Rozpor mezi chutí zveřejnit zápis a omezením ze zákona lze řešit souhrnnou zprávou o činnosti, která by byla předkládána radě a následně i zastupitelstvu třebas jednou za čtvrt roku.
Nabízím všem, kteří chtějí vidět, jak probíhá jednání bytové komise, aby se ho zúčastnili. Vzhledem ke kapacitě zasedací místnosti si dovolím trvat na omezení, že účast bude podmíněna předchozí domluvou. Musím přiznat, že mě poněkud zaráží, že o jednání nemají zájem ani lidé, kterých se přímo týká. Nestalo se zatím, že by někdo, kdo chce měnit byt, žádá o přechod nájmu, případně o odpuštění penále z prodlení, přišel na jednání, aby svoji žádost podpořil. Tohle je zřejmě daň za dlouhodobou uzavřenost líšeňské politiky.
Kateřina Horáková

Vážená paní,

dovoluji si poznamenat, a to na základě dlouholetých zkušeností, že seberealizace v komisích a služba veřejnosti se ale vůbec nevylučují.
Jako příklad uvádím členy sociální komise navštěvující naše starší spoluobčany při jejich výročích.

S úctou Václav Košulič