Je mně čtyřicet, mám dvě dcery a jsem původní profesí učitel. Posledních dvanáct let jsem pracoval jako tajemník vysokoškolské fakulty a při tom psal a vedl projekty, zaměřené na vzdělávání mladých lidí. Zároveň jsem se přes dobrovolnictví v několika neziskovkách dopracoval k stávající pozici místopředsedy Potravinové banky pro Jihomoravský kraj – organizaci, která zachraňuje jídlo a předává je potřebným. Jsem členem Zelených a jsou pro mě důležitá sociální témata a péče o prostředí, ve kterém všichni žijeme.

Za víc než deset let, co bydlíme v Líšni, jsem poznal jak samotnou městskou část, tak hodně Líšňáků. Zdá se mně, že tady máme štěstí na velkou koncentraci aktivních lidí, kteří dávají svůj čas a dovednosti ostatním. Zároveň je mně líto, že většina spolkové činnosti probíhá ve staré Líšni a chtěl bych to změnit a podobné spontánní aktivity podpořit i u nás na sídlišti. Chci přispět k tomu, aby radnice maximálně podpořila drobné projekty, tvořené samotnými obyvateli Líšně.

Je mně blízká péče o životní prostředí v malém: reálné kroky v místě, kde žijeme; proto taky v Líšni organizuji úklidové akce. Chtěl bych hlavně pro obyvatele sídliště rozjet program adopce zeleně, aby i se i sousedé z paneláků mohli starat o své legální záhonky. Podpořím opravy a zlepšení míst, která považují za důlěžitá samotní Líšňáci a označili je třeba v Pocitové mapě Brna. Letošní léto ukázalo, že čím dál větším problémem budou vedra a chci proto jít příkladem a u obecních budov zřizovat zelené střechy a stěny, které prostor ochlazují. Rád bych skupinám sousedů pomohl zřizovat miniparky, jedlé parky a komunitní zahrady.

Rozumím tomu, že všichni chtějí bydlet, a není možné Líšeň zakonzervovat. I stavební rozvoj ale musí respektovat charakter obou částí (takže žádné výškové stavby ve staré Líšni a stavby jen do kapacity infrastruktury na celém území). Stavební řízení musí probíhat transparentně a s maximální účastí veřejnosti.

Hlavně bych si ale přál, aby o směřování Líšně co nejvíc rozhodovali sami občané a předost dávám projektům, vzniklým „zdola“ před velkými projekty, narýsovanými „shora“. Proto podporujeme vyčlenění prostředků do participativního rozpočtu, kde budou občané moci získat podporu pro konkrétní nápad.

Přál bych si, aby Líšeň i při svém rozvoji zůstala čistá, přátelská, zelená a otevřená.

Podle mě je to hlavně živelná výstavba a povolování staveb bez jasné koncepce a účasti veřejnosti, v posledním případě dokonce s alibistickým předáním stavebního řízení do Slatiny. Stavět se musí podle jasných pravidel a transparentně.

Mrzí mě taky, že kulturní a sportovní organizace nemají jistotu financování a první měsíce roku žijí ve strachu o existenci. To je možné napravit jasnými a průhlednými dotačními pravidly a hlavně rychlým projednáváním žádostí.

Zlepšit podle mého potřebuje i komunikace s občany, počínaje zkvalitněním Líšeňských novin (tak, aby to byly skutečné noviny a ne jen radniční věstník) přes webové stránky a zveřejňování záznamů z jednání zastupitelstva.

V posledních letech se toho v Líšni hodně zlepšilo, vážíme si toho a na to dobré chceme navázat. Sám mám radost z toho, a jsem na to hrdý, že tolik Líšňáků je ochotných dávat se dohromady s ostatními, pořádat skvělé akce a dávat jiným svůj čas – poznávám to třeba při úklidech, na které vždycky přicházejí noví lidé. Líbí se mi vždycky, když se povede vylepšit nějaké zanedbané zákoutí nebo vysadit další stromy. Rád bych, abychom se do toho se všemi sousedy co nejvíc zapojovali i v budoucnu.