Dalo by se říct, že na začátku byla kachlička, ale není to tak úplně pravda.

Na začátku všeho byla poklidná venkovská ulice, kde se lidé znali, potkávali, posedávali na lavičkách…no prostě spolu žili. Jenomže čas zamíchal se vším, lidé se stěhovali, přicházeli noví, jeden dům za druhým procházel rekonstrukcí a s tím vyvstala i potřeba „zmodernizovat“ také ulici. Záměr vybudovat kanalizaci, zregulovat potok a vybudovat cestu po které by se dalo chodit i v dešti a v zimě přivítali určitě všichni obyvatelé ať už původní, nebo „naplaveniny“. Jenomže roky utíkaly  a z klidné uličky se stalo území nikoho, které ovládl prach, štěrk a pýr.  Obyvatelé se stáhli do svých domů a ulice osiřela.

Po dlouhých letech se podařilo celou investiční akci dokončit.  Zrekonstruovaná část ulice se začala podobat „moderní“ příměstské ulici. Jenomže odlidštěnost zůstala a špínu, prach a bláto vystřídala betonová šeď. Ale ne všichni lidé se smířili s tím, že jejich domov končí domovními dveřmi a že žijí jen se svou rodinou.  A tak jednoho dne nevydržely dvě dámy pohled na monotónní šeď betonové hradby, vzaly kachle, lepidlo a kladivo a vytvořily mozaikové okno do jiného světa. Do světa barev a fantazie.  Metrový čtverec, který vzpurně narušil jednotvárnost, a stal se výzvou. A hle namísto kritiky nebo posměšků vzbudilo okno nejen zvědavost a zájem, ale také chuť se přidat. A tak začalo barev přibývat pole za polem, námět za námětem a skupině nadšenců se podařilo vytvořit ze „zdi fádnosti“ „zeď fantazie“.  Zeď, která se stává symbolem znovuoživení Ondráčkovy ulice.  Stává se místem, kde se lidé potkávají, místem kam směřují procházky rodičů s dětmi, kde se zastavují neznámí lidé, aby se potěšili pohledem na barevné skrumáže, pochválili nebo se prostě zeptali jak je možné, že něco takového vznikne jen z nadšení a pro radost. Někteří pomohou třeba tím, že dolijí skleničku těm, kteří mají ruce upatlané od lepidla. Mozaika je ale také místem, kde při lepení, spárování a skleničce vína vznikají další nápady.  Jedním z nich byla sobotní akce „Streetart“. Něco mezi výstavou, jarmarkem a lidovou veselicí. A tak zde účastníci mohli shlédnout úžasné umělecké a řemeslné výtvory svých spoluobčanů, poslechnout si jazzový koktejl namíchaný brněnským triem, ochutnat dobroty líšeňských hospodyněk, poslechnout si Líšeňskou poezii, seznámit se s dosud neznámými sousedy a večer si s nimi třeba zatancovat. Velmi neformálně a civilně se jí zúčastnil také starosta ÚMČ Líšeň, který vyjádřil náklonnost podobným občanským aktivitám. Akce se protáhla až do nočních hodin, ale vzhledem k tomu, že se jí zúčastnili téměř všichni obyvatelé sousedících domů, nebyl snad nikdo, koho by rušila nebo pohoršovala. 

Za samozvaný uliční výbor Ondráčkova
Jindřich Chodúr a Petr Strnad

 
openfest lisen 3 by reactiver

Fotografie Mirky Knoblochové