Pavle Dombrovské a Divadlu Líšeň bych chtěl jako jeden z iniciátorů petice proti zrušení knihovny poděkovat za její nadšení a nasazení ve věci zachování knihovny jako komorního kulturního prostoru v Líšni. Ani petice s bezmála 600 podpisy občanů bohužel zatím nedokázala změnit přístup magistrátu a vedení Knihovny Jiřího Mahena k otázce pobočky knihovny na Pohankově ulici (přestože k jejímu zachování ve stávající podobě by stačila částka, rovnající se např. zlomku výdajů za občerstvení na magistrátu!). Proto si myslím, že navrhované řešení je v současné době už asi jedinou šancí, jak knihovnu zachránit.

Návrh akcentovat funkci knihovny jako místa setkání, jako komorního prostoru pro různé kulturní aktivity (autorská čtení, besedy, přednášky, divadelní představení, výstavy apod.) se mi líbí, protože knihovna na zámku je opravdu prostor, který má ducha a atmosféru a který se pro takové dění hodí.

Uspořádání večera s čtením textů Václava Havla je určitě skvělý nápad, ale z jeho případného úspěchu nebo neúspěchu (měřeného počtem lidí, kteří se jej zúčastní) bych nevyvozoval nějaké zásadní mínění o tom, zda budou mít líšeňští občané zájem o fungování knihovny nebo ne. Myslím, že všechno chce hlavně nějaký čas. Likvidace knihovny na Pohankově byla poprvé oficiálně oznámena na konci listopadu 2011 a minimálně do konce února není možné prostor knihovny jakkoli využívat (přestože je knihovna od začátku ledna zavřená, nájemní smlouva jí končí až v únoru). To znamená, že pokud se bude knihovna jako místo vypůjčování knížek obnovovat, bude to víceméně po tříměsíční odmlce a bude potřeba hodně času na to, aby se k lidem dostala informace, že mohou do knihovny zase přijít. Taky je třeba počítat s tím, že zájem o knihovnu bude nižší vzhledem k tomu, že z původního knihovního fondu by zde zůstala jen část (samozřejmě starší a méně atraktivní). Časem se sice určitě může podařit dokoupení nějakých novějších knížek, stejně jako se snad budou postupně vracet i čtenáři, ale nebude to samozřejmě ze dne na den, spíš půjde o delší proces.

Pokud by se podařilo dotáhnout myšlenku v článku naznačeného fungování knihovny do konce, chtělo by to rozšířit tyto informace tak, aby se k líšeňským občanům brzo dostaly (prostřednictvím Líšeňských novin, plakátů, letáků i "tichou poštou").