Narodila jsem se do rodiny, která v Líšni žije již po staletí a vztah ke zdejším hodnotám mám hluboce zakořeněn. Hodnotami nemyslím jen naši krásnou rozmanitou krajinu, budovy nebo archeologické nálezy, ale i jedinečné obdarování lidí zde žijících, kteří jsou tvořiví, všímaví, mnohdy specificky svéhlaví a mají k Líšni a zdejšímu dění pozitivní vztah.
Mám vystudovanou stavební fakultu a pracuji v oboru. Mezi mé lásky patří fotografování, což mnozí z Vás mohli postřehnout na stránkách Líšeňských novin, na jejichž tvorbě se již čtyři roky podílím jako člen komise, případně jste mé fotografie mohli vidět například v rámci spolku Foto – Líšeň a Kulturního centra Líšeň. Díky mým rodičům, kteří zde desetiletí vedli v rámci SOKOLA a ZŠ Holzova mnoho dětí a zdejších obyvatel k turistice, mohu konstatovat, že Líšeň a její okolí mám skutečně prochozenou od dětských let křížem krážem.

Historicky se musím přiznat, že jsem se vlastně nikdy nechtěla zapojit do veřejného života. Členové mé rodiny se lidem a dění v Líšni věnovali poměrně hodně a v mých očích to byla a asi stále je činnost vyžadující spoustu energie s ne-vždy adekvátní návratností, což mne přirozeně nelákalo. Nicméně stalo se před mnoha lety, že můj vrstevník, mnohým známý Pepa Trávníček (v Brně mu je věnována jedna z tramvají), se do veřejného života zapojil a já jsem za to byla moc ráda. Říkala jsem si: „to je super, svěží mladý duch šikovného člověka se do našeho dění dostane!“ …..jenže ejhle, najednou jsem se ocitla na jeho pohřbu. Mnoho z nás si pokládalo otázku: „Proč…..proč právě Pepa?“ a pan farář tehdy řekl, že smrt k životu patří. A já jsem se v duchu ptala sama sebe: „ No dobře, a kdo teď tu všechnu práci za něj bude jako dělat?“ V tu chvíli jsem byla usvědčena, že dělám pro zdejší blaho houby, a že by nebylo marné, abych se rovněž nějak zapojila. Paradoxně tedy smrt pro mne byla takovým prvním impulzem se veřejně angažovat a v průběhu let jsem poznala, že jsou oblasti, kde mohu být Líšni a jejím obyvatelům nápomocná. A to je ten důvod, proč kandiduji.

Co mne velice bolí je, že v naší části, která má co do počtu obyvatel velikost okresního města nemáme adekvátně postaráno o naše seniory, kteří mají už horší pohyblivost a potřebují přeci jen vyšší péči zdravotní i sociální. Je mezi námi bohužel dost těch, co už nemají své partnery a nemají ani děti. Vidina domova důchodců nebo podobného zařízení je snem, s kterým se poslední volební období nepohnulo v zásadě ani o píď. Protože jsem stavař, tak je mi jasné, že zbudování takového zařízení v dalším období je věc zázraku a v tom ještě následujícím by to bylo veliké štěstí s ohledem na dění ve světě. Co už máme, je rozšířený hřbitov a pokud to tak půjde dál, tak v následujících letech aspoň tam máme ubytování zajištěno a obávám se, že většina současných sedmdesátníků už bude směřovat jen tam. A než tam doputují, tak se aktuálně musí potýkat s velkým problémem sehnat senior taxi nebo senior bus (jsou převážně stále obsazené), aby je odvezl k lékaři či jinam a něco jako je například bandážování nohou devadesátníkům naši místní zdravotníci díky vyhoření a přetíženosti nejsou sto zabezpečit. 

Dále bych ráda osobně pokračovala a rozvíjela to ještě na vyšší úrovni, jsou hravé kulturní a vzdělávací projekty prohlubující povědomí o místních hodnotách pro všechny generace.

Velice ráda bych se zasadila o to, aby pro tak obydlenou městskou část jako je Líšeň, kde žije poměrně dost seniorů vyššího věku (a to už i v sídlišti) mohl být zajištěn terénní mobilní zdravotní pracovník (pracovníci), který by tyto potřeby u zmíněných obyvatel pomohl naplnit a prodloužil tak na co možná nejdelší dobu jejich život v co možná nejlepším komfortu v prostředí, které znají a cítí se v něm bezpečně. Pro dosažení tohoto cíle není třeba na rozdíl od výstavby v zásadě zdlouhavých schvalovacích procesů a může být naplněn během několika týdnů. Zajisté tímto krokem nechci zařízení typu domov důchodců smést ze stolu, je nutné se nadále tímto cílem intenzivně zabývat!

K těm vzdělávacím projektům - lehce jsme s tím začali s kolegy z komise Líšeňských novin ve spolupráci s výbornou zdejší výtvarnicí Annou Sedláčkovou a velikou milovnicí folklóru Kristýnou Kučerovou na úrovni rozkreslených a popsaných krojů, ale dalších nápadů máme přehršel. Vytvoření a rozšiřování stálé výstavy zaměřené na historii Líšně s potenciálem ve výhledu přeměny v muzeum, je díky pozoruhodnosti naší lokality rovněž žádoucí a je pár věcí, které bych mohla poskytnout pro tento účel takříkajíc z vlastních zásob.

Pokud vynechám výše vypsané body, myslím že dlouhodobou bolavou patou je v Líšni doprava. Bohužel určité další výstavbě se prostě neubráníme, ale bezmyšlenkovitě stavět a zahušťovat zdejší lokalitu bez nějaké zdravé promyšlené dopravní průchodnosti, je cesta do pekel. Realizace přestavby ulice Drčkova a Holzova s dobudováním tolik potřebné cyklostezky, plánované napojení ulice Trnkova na Novolíšeňskou a situace na nám. Karla IV. jsou asi ta nejpalčivější místa k řešení.