Problémů, které je třeba řešit je v Líšni více, ale mně vadí, jak funguje úklid silnic, chodníků a údržba veřejné zeleně a nesmyslné plány budování „rokle“. Líšeň není uklizená a upravená, jak by si Líšňáci zasloužili a přitom městu vracíme peníze, které nedokážeme vyčerpat. Rokle by mohlo být nádherné místo setkávání. Má ale smůlu na megalomanské politiky a jejich nerealizovatelné plány. Přečtěte si poslední volební programy stran, které opakovaně slibovaly ambiciózní projekty rokle. Skutek utek.

Opakovaně jsem upozorňoval na problémy s KCL, Správou majetku v Líšni a na výběrová řízení. Proto za svůj největší úspěch považuji, že se mně podařilo byť v opozici poukazováním na tyto problémy dosáhnout toho (přes tuhý odpor některých místostarostů a části rady vedení Líšně), že výše uvedenými problémy v posledním roce začalo vedení radnice seriózně zabývat. Nelze než poděkovat panu starostovi, že v jeho případě nezvítězila stranická disciplína, ale zájem naslouchat i opozici a začít problémy řešit. Toto považuji za svůj hlavní úspěch.

Jsem lékař. Žiju v Líšni tak jako moji rodiče, prarodiče, praprarodiče… již několik generací. Doufám, že zde budu žít i moje děti a jejich děti…jsem holt konzervativní lokální patriot. A chci udělat vše proto, aby byla Líšeň co nejpříjemnějším místem pro život nejen můj a mých dětí, ale všech Líšňáků. Takže rokle – co nejdříve se tam chci procházet a hrát nejmladším synem, čistota ulic a veřejná zeleň v Líšni. A pochopitelně mě zajímá KCL a kulturní i společenský život v Líšně.

Naslouchat jejich požadavkům. Jistě ve zdravém těle je zdravý duch. Ale i o ducha je třeba pečovat. A toto občanská sdružení dělají. Jejich zástupci musí být aktivně vtaženi do rozhodování o tocích finančních prostředků. Podpora kulturního a společenského života v Líšni stále není taková, jaká by měla být. Je ale nesmysl vymýšlet, co občanská sdružení potřebují, když je možné se jich nato zeptat. Politika je stejně jako medicína služba. Politik má sloužit občanům. A občanská sdružení občany zastupují.