Vážení spoluobčané Líšně,
Rok s rokem se sešel a opět na stránkách Líšeňských novin, v rubrice spolky a sdružení, vás členové Myslivecké společnosti STARÉ ZÁMKY, z.s. oslovují v souvislosti s měsícem Červnem - měsícem myslivosti. Těmito pár řádky se Vás snažíme informovat o skutečnostech, se kterými se při jarních procházkách přírodou v bezprostředním okolí Líšně můžete setkat.

V současné době se nacházíme v období, kdy se účinným zásahem státu podařilo eliminovat neblahé důsledky epidemie afrického moru u zvěře černé, která byla likvidována v průběhu předešlých dvou let na Zlínsku. Přijatými účinnými opatřeními veterinární správou, jako jedinému státu ve střední Evropě, se jako zázrakem podařilo zastavit její šíření. Pro zdánlivou neaktuálnost pozornost médií od problematiky spojené s výskytem zvěře černé v našich luzích a hájích pomalu opadá. Byť problém jejího přemnožení trvá, včetně občasných přesunů tlup zvěře černé z lesů na obydlená území. Momentálně se sdělovací prostředky zaměřily, což z hlediska myslivosti je samozřejmě chvályhodné, na zveřejňování neblahého vlivu chování člověka v přirozeném prostředí zvěře a volně žijících zvířat v přírodě. Mezi významně negativně ovlivňující život v přírodě nutno nyní zařadit neodkladnou těžbu napadených jehličnanových lesních kultur lýkožroutem smrkovým jinak též zvaným kůrovcem. Tomuto ozdravnému zásahu se nelze vyhnout, pokud si nepřejeme, aby české lesy byly zcela zdecimovány tímto škůdcem sice velikostí neoplývajícím, ale rozsahem napáchaných škod zcela mimořádným.
Čemu se však vyhnout při dobré vůli lze, je chování návštěvníků přírody ve volnočasových aktivitách. O bezohledném chování některých vlastníků nejlepšího přítele člověka, včetně jeho možných důsledků spojených s vyháněním zvěře z lesních porostů pod kola jedoucích vozidel po silnicích, či uštvání a stržení zvěře v jejím přirozeném prostředí, jste se mohli na stránkách Líšeňských novin dočíst v předešlých letech. Dnes se zveřejňování tohoto nešvaru, po seznámení se s počty nepřirozených úhynů zvěře ve vedených statistikách, ujala sdělovací média, která dříve myslivce jako takové prezentovala v článcích jako zabijáky všeho co v honitbách vzlétne či vyběhne, popřípadě s nadsázkou mezi sebou samými.

Ze současného nepříznivého vztahu k přírodě nelze vinit pouze „pejskaře“, ale lze jej rovněž přičítat nepromyšlenému zatěžování přírody přenášením další a další rekreační činnosti, obzvláště té adrenalinové, do přirozeného přírodního prostředí zvířat a zvěře, čímž dochází k jeho neustálému zúžování a je příčinou vytlačování divoce žijících populací mimo něj, tedy do bezprostřední blízkosti obydlených oblastí. Obzvláště cyklistika prožívá v posledních letech tzv. boom, nejen na místních komunikacích měst a silnicích nižších kategorií, kde je povolována jízda na kole v protisměru či vyhrazených jízdních pruzích, ale dokonce se uvažuje o povolení nízké úrovně alkoholu ( max. dvě piva???) u cyklistů při jízdě na veřejně přístupných komunikacích. V přírodě pak tzv. terénním cyklistům nestačí pro jejich vyžití stávající lesní cesty, ale budují se pro ně cyklotrailové trasy vedoucí členitým terénem lesních porostů povětšinou napříč zvěřními ochozy a lesními houštinami, kde doposud svůj úkryt a klid hledala právě lesní zvěř a ptactvo. 

Ve výčtu negativních jevů narušujících všeobecné přírodní prostředí nesmíme opomenout nerespektování zákonných norem a předpisů řidiči čtyřkolek a krosových motocyklů při jízdách lesem, po lesních a polních cestách a v neposlední řadě řidičů automobilů, kteří ignorují zákazy vjezdů do lesa a na polní pozemky jím nepatřící bez svolení vlastníků, kde bezohledně ničí polní porosty v případě luk a na osázených pozemcích vzrůstající plodiny popřípadě opakovaným přejížděním vytváří z krajů polních ploch polní cesty.

Za tohoto stavu se ani nelze divit tomu, že lidé pojali získanou demokracii po svém a pokud jsou na něco oprávněně upozorněni a jsou požádáni, aby konání odporujícího zákonným normám zanechali, jsou vůči napomínajícímu vulgární a pošlou vás do „známých míst“, pokud vůči vám nepoužijí přímo fyzického násilí. Jejich argumentace je však více než výmluvná : „ Máme demokracii, tak si můžeme dělat vše co se nám zlíbí.“
O člověku se hovoří jako o tvoru schopném myslet a s ohledem na tuto skutečnost má do vínku danou možnost přetvářet svět dle obrazu svého a dle své potřeby. Mnohdy však při pohledu na současný stav přírody se to ve všech případech nezdá a musíme si klást otázku, je tomu skutečně tak? Uvědomujeme si, že nejsme na světě jediní, že na Zeměkouli mimo člověka existuje rostlinná říše a žije i mnoho dalších živočichů, byť na nižší rozumové úrovni? Nechováme se ke svému životnímu prostředí sobecky a podle slov „ po nás potopa“? Odpověď jistě stojí za dlouhé odpovědné zamyšlení, již jen proto, abychom v pozdějším období nenapravitelných důsledků svého konání nelitovali.

Za členy MS“ STARÉ ZÁMKY“
Ing.Drábek Miroslav