Líšňáci měli vyrobená různá nosidla na přenášení nákladu. Nejznámější jsou krosny, které byly upraveny podle druhu zboží, které se vykupovalo. Jiná byla krosna na kuřata a jiná pochopitelně na vejce. Některé zboží převáželi v dřevěných bedničkách, jiné v plechových nádobách. Někdy jim vozíky pomáhali táhnout psi, jindy měli vůz pro jednoho koně, ale na delší cesty vyráželi již s většími vozy taženými dvěma koňmi. Později dováželi náklady po železnici a nákladními auty.

Každý podzim bylo líšeňské nádraží nasyceno vůní jablek, což byl důležitý obchodní artikl. Dovážela se jablka ze Štýrska, Tyrol, Chorvatska i ze Srbska, protože vydržela až do jara, zatímco domácí produkce nebyla zdaleka tak kvalitní a jablka přes zimu nevydržela. Obchodník na nich mohl hodně vydělat, ale i ztratit kalhoty, jak se v Líšni vytvořila pořekadla: Pochodil jak jabkař, či bába s jablky. S dovezenými jablky se nakládalo velmi opatrně. Z vagonů se vybírala jednotlivě a zrovna se čistila a třídila - poškozená ihned do prodeje, ostatní uložit do měkkých košů a přenést k uskladnění.

Hlavním artiklem zůstávalo ovoce všeobecně. V Líšni se za tím účelem pěstovala celá škála odrůd hrušek a jablek, ořechy, třešně, švestky, broskve, rybíz, mirabelky, trnky, šípky. Některé ovoce se sušilo a před vánoci prodávalo spolu s medem.

Bez líšeňských obchodníků se nemohl v Brně odbýt ani jeden den. Žádná jiná vesnice z okolí nedosáhla takové úrovně zásobování Brna jako Líšeň, čímž se zcela specificky odlišovala od okolních vesnic a široko daleko se tím proslavila. Se svojí krosnou nebo povozem obchodníci z Líšně zajížděli po celé Moravě, i do Čech, na Slovensko, až do zahraničí, zvláště do Uher a Chorvatska, kde nakupovali ovoce - slívy, fíky a přiváželi i orientální zboží nakoupené v přístavech, zvláště v Terstu.

Nebyly to jen líšeňské trhovkyně, kdo v městečku obchodoval. V roce 1882 bylo v Líšni 16 hostinců a putyk s kořalkou, v roce 1887 to bylo 19, z nich 15 kořalen. Krámů bylo v roce 1882 včetně textilního zboží 15 a čtyři pekaři, v roce 1887 již 25 krámů.

V průběhu let se situace měnila. V Líšni vznikli velkoobchodníci s velkými sklady, ve kterých se nacházelo až 70 vagonů ovoce. Obchodníci se běžně zdrželi ve světě až 10 týdnů a jeden před druhým tajili své zdroje. Již se nezabývali drobným prodejem, ale zboží od nich bralo asi 150 Líšenek, které denně navštěvovaly brněnské trhy na drobný prodej.

Vedle ovoce to byla vejce, kterých se v Líšni nakládalo téměř 2 miliony na každou zimu a později se často přivážela i z Polska. Klesla - li cena vajec, Líšenky je zakonzervovaly a vyrazily po nákupech. Na trh se opět vydaly, až jejich cena zase zvýšila. To pak už jiní velkoobchodníci neprodali ani vejce. Líšňáci ale v obchodě neznali bratra a často si konkurovali.

„Na Zelném trhu i Dominikánském náměstí zasedly vždy čistě oděné, čilé a výřečné Léšňačky za krámky a vyložily své pěkně uspořádané zboží, Obyvatelé žádné jiné osady v okolí Brna nedokázaly tak ovládnout brněnské trhy jako Líšňáci. Jistě to bylo obchodní nadání, ale také otužilost, sebezapření, vytrvalost a houževnatost těch prvních, kteří s obchodem začínali a dalších, kteří úspěšně pokračovali. Již děvčata, sotva škole odrostlá, berou na záda koš a zaučují se v obchodním řemesle. Často vyrážejí do Brna již o třetí hodině ranní, aby vše potřebné zařídily a vynesly zboží ze skladišť. Neprodávají jen vlastní produkci ale s krosnó obchodnice neúnavně obcházely okolí Brna, i značně vzdálená místa, po dědinách dům od domu skupovaly živou drůbež a ukládaly do několikapatrové krosny na zádech a postupem času, jak se obchod rozrůstal, nahradil krosnu jedno nebo dvouspřežní vůz či valník".

Snad právě toto obchodní nadání opravdu zachránilo Brno v době obléhání Švédy, jak praví pověst, která říká, že k tomuto účelu dokonce byla vykopána chodba z Líšně až do Brna.

Tým Vlisni.cz se nad touto odvážnou pověstí spíše usmívá, budování několik metrů dalekých spojovacích podzemních chodeb bylo spíše velmi vyjimečné, a tak dalekých, jako je od Brna Líšeň, naprosto nereálné technicky i finančně. Stejně tak představa Líšenek s vysokou těžkou krosnou a s loučí, jak dlouhé hodiny putují chladnými temnými chodbami. Smekáme však před dovednostmi obchodními a na tuto tradici by se nemělo tak zapomínat.

Článek: Počátky líšeňské tradice v obchodování

Použité zdroje: Jiřina a Ludvík Belcredi: Svatý Jan to vše viděl, kronika Líšně, archiv týmu Vlisni.cz