Ještě než vzniklo město Brno, byla tu obec Líšeň (dnes na samém okraji Brna), tehdy samozřejmě v podobě původní, severněji položené osady v oblasti Staré zámky. Jak souvisí historické okolnosti s výskytem, nebo četností a podobou sklepů a jiného podzemí? Nachází se pod Líšní chodby?

Tento článek je částečně souhrnem některých drobných informací, obsažených již v jiných článcích tohoto serveru vlisni.cz, ale ač se to všude pověstmi o labyrintech doslovných chodeb jen hemží, pravda a skutečnost jsou většinou mnohem prozaičtější a to musíme bohužel konstatovat i o situaci Staré (či původní) Líšně.

Na vyobrazení katastru z roku 1825 je možné rozpoznat první tři domy a jeden dřevěný v místě dnešního Náměstí Karla IV. Většina domů byla v té době postavena z kotovic (vepřovic), hliněných cihel, sušených jen na slunci. Zděných domů bylo tehdy jen velmi málo nejen v Líšni, ale běžně ve všech vesnicích dříve i později vznikajících.  V této době se nejčastěji uchovávaly potraviny ale i obilí v zemi v kroužených jámách hruškovitého tvaru, zvaných „lochy" a ještě častěji, než hlouběji v zemi, se uchovávalo např. maso naložené do domácího sádla, nebo vyuzené a umístěné do chladnější části a stínu příbytku.

Nejstarší dům se v Líšni zachoval na rohu Pohankovy ulice a náměstí Karla IV.  Byl to typický dům, jaké kdysi rámovaly celé náměstí. Až po roce 1990 byl při přestavbě definitivně zničen včetně velmi cenného žudru, na Moravě asi nejseverněji položeného. Dnes se na tomto místě nachází penzion „U Libušky", známý svatebními hostinami pro svatebčany z blízkého líšeňského zámečku. Sklepení se tu však jiné krom toho, v němž se nyní nachází vinárna neobjevilo, a tak pátráme dál.

První hospodářský dvůr se v Líšni nacházel v severovýchodní části pod „Perkem" na svahu u potoka a patřil Vizovickému klášteru. Odpovídají tomu nálezy keramiky ze 14. a 15. století při opravách zámeckého areálu. Žádné větší sklepy, natož komunikační či úniková chodba, se zde nenašly.

Podobu původní tvrze v Líšni a její přestavbu na zámeček, dokládají dva půdorysy a tři pohledy pocházející z 18. století.  Nejstarší půdorys zámku znázorňuje a dobově mu odpovídá Wernerova veduta s renesanční podobou zámku. Stavby přistavěné za Freinfelsů  (přestavby kolem r. 1730) z obou stran k severní části západního - čelního traktu, sloužily k vjezdu a výjezdu povozu do sklepa, k navážení ledu do sklepní ledárny, jámy, která se nacházela ve sklepení zámku ještě o patro níže. Tato ledárna sloužila až do roku 1730, kdy byla vybudována nová pod východním křídlem.  V zimě se do určené prostory s trativodem navezly a vysypaly bloky rozsekaného ledu, který tu další sezonu velmi pozvolna tál a udržoval a ochlazoval tak navazující prostory dalších využívaných sklepení.

Záhadu tvoří dodnes zpráva o propadu u horní kapličky nad obcí, jejíž přesné znění si vypůjčíme přímo z líšeňské kroniky: „V roce 1927 se 19. listopadu asi ve vzdálenosti 50m od kaple směrem k Dlouhé ulici (dnešní Ondráčkové) při orání pole propadly do země zadní nohy jednoho z volků, který táhl pluh. Když byl s námahou vytažen, zjistilo se (prý), že se v zemi nachází sklep asi dva metry hluboký, zaklenutý cihlami, na jedné straně přezděný. Patrně se jednalo o sklípek náležející příbytku poustevníka, spravujícího kdysi kapli."

Otázka zní, zda byl sklep součástí poustevny, nebo v její těsné blízkosti, nebo jen součástí zahrady. Mělo smysl tehdy budovat jen tak pod zahradou mimo objekty obklopující původní líšeňskou kapličku sklep? Nejednalo se skutečně o spojovací chodbu (o níž se stále spekuluje) od tehdejší kapličky, směřující směrem na zámeček? Naše alternativní měření hovoří spíše pro tuto variantu.  Potvrdit tuto variantu by však mohlo jen skutečné kopání hloubkové sondy. Budeme o těchto možnostech dále jednat.

V období druhé světové války bylo vybudováno i v Líšeňské obci několik menších krytů, z nichž jen málo se zachovalo dodnes.  Mezi zrušené a zasypané kryty patří i ten ve dvoře Dělnického - kulturního domu. K místním kuriozitám patří nejmenovaný nadšenec, který ze svého domu postupně kopal v hlinitém podloží chodbu a podkopal se na Ondráčkové ulici až pod silnici. Pokračoval by asi dál, kdyby jeho chodbu nenarušili dělníci při nedávné výstavbě kanalizace.

Mezi zajímavé podzemí lze rozhodně zařadit i farní sklepy, byť nejsou až tak veliké, jak by kdekdo očekával. Alespoň z tohoto líšeňského podzemí přináším tentokrát fotografie.

Pátrat po dalším starém historickém podzemí a pomoci tak odkrývat a objasňovat další důležité fragmenty historie a běžného života dřívější Líšně patří mezi naše hlavní zájmy a proto postupně dojde k realizaci několika nadějných průzkumů, o kterých Vás zde budeme informovat.

(Autor: K.Pokorný)