Milé Líšeňačky,

moje kamarádka Pavla Dombrovská z divadla Líšeň mi řekla, že byste rády pomohly někomu, kdo je na tom hůř, než my tady v české kotlině. Takových lidí mám velkou zásobu a mohu vám dát vybrat – naše občanské sdružení Berkat podniká hlavně v Čečensku a v Afghánistánu, zemích, kde jsem působila jako reportér. Podrobný seznam projektů a aktivit má Pavla, rozhodněte se tak, jak vám velí svědomí a jak je vám to příjemné. I když se vám to nezdá důležité, já vím, že je to skoro zásadní – mít z toho pomáhání druhým radost. Uvidíte, že se určitě některým z vás budou doma pochechtávat, nebo třeba vám i vynadají, proč těžce vydělané korunky posílat někam, kde jsou stejně zanedbatelnou kapkou v moři. Vydržte to a vzpomeňte si na mne – já mám totiž peskování doma na talíři neustále. A to by můj afghánský manžel měl vnímat nutnost pomáhat svým krajanům jako nutkavější než já, Středočech z polabské nížiny. Přesto se durdí a nadává jako špaček. Má pocit, že nejvíc potřebuje pomoci on. Chová se jako spousta Čechů, kteří na vás budou křičet, ať pomůžete vlastní rodině nebo českým dětem na onkologických odděleních… To je silný argument. Proč nepomáhat českým potřebným a posílat peníze do dalekého Afghánistánu? Protože je to jedno. Pomáhat se má tomu, kdo to potřebuje, bez ohledu na to, odkud je a jakou řečí mluví. A vy jste se rozhodly poslat někam daleko signál, že vám není lhostejné, co se děje ve vaší ulici, ve vaší zemi, v Evropě, a na vaší planetě. Je to náš společný prostor a zaslouží si být opečováván.

Přeji vám co nejvíc radosti z pomáhání lidem, kteří možná o Vánocích nikdy neslyšeli, ale jak známo, Vánoce nejsou od toho, aby je slavili všichni. Stačí, když během nich bude co nejvíc lidem na světě dobře. V tomto roce to bude tak trochu i vaše zásluha. S úctou Petra Procházková

Seznam projektů, které je možné podpořit, najdete buď v Pastelce /nám. Karla IV. 4/ nebo na webových stránkách sdružení Berkat /www.berkat.cz/.