Přimlouval bych se pokud bude v této rezervaci povolen i odstřel, aby byl alespoň regulován!

Předpokladem jsou hluboké rodinné kořeny, které nechají v podvědomí mateřskou jizvu, která se ozývá při každé vzpomínce z mládí. Připomíná se vždy při jakékoli zmínce o Líšni, o její bohaté historii ať již archeologické, etnografické, kulturní, sportovní i politické. Líšňák je patriot, je zdravě ctižádostivý a hrdý na svou příslušnost k rodné Líšni. Nemusí být muzikant, obchodník, řemeslník, sportovec, katolík nebo politik, ale má v sobě cosi co jej vnitřně povznáší a naplňuje hrdostí nad jakýmikoli úspěchy spojenými s Líšní. Do našeho podvědomí jsou zakódovány úspěchy líšeňských obchodníků, sedláků, babek z rynku, lidí v krojích i prostých dělníků z brněnských fabrik. Vážená hraběcí rodina s líšeňským zámkem, spojená s dobročinnou činností pro chudé. Kostel a kostelíček. Archeologické vykopávky na Starých zámcích a pravěká historie našich předků sahající až do doby kamenné a možná i před ni. Blízkost míst která jsou poznamenána slavnou Bitvou tří císařů, která se samotné Líšně bezprostředně dotkla. Hrdinství našich předků padlých v I. i II. světové válce. Přírodní krása údolí Říčky i po její vynucené přetvorbě z konce minulého století. Měli jsme zde uznávané pány doktory, ctěné faráře, uznávané archeology, sběratele folklórní historie ať již písní, krojů, své spisovatele, básníky i malíře. Úspěšná spolková, divadelní a sportovní činnost. Mezinárodně uznávaní řemeslníci s chráněnými patenty. Ještě dnes jsou mezi námi úspěšní sportovci ověnčení řadou mezinárodních titulů, i těch nejvyšších! Vzpomínky se vrací do dětství a nezapomenutelné atmosféry sklizně obilí strávené na koňských fůrách naložených pšenicí a žitem a jejich mlácení u mlátiček sedláků na ul. Dlouhé. Dětství strávené hrami v bunkrech vydlabaných v pískovém podloží v písečném lomu na Pískách. Chvíle strávené v Mogrontech s rodiči a prarodiči při sklizni ovoce, brambor, zeleniny a zejména rybízu za neustálého kokrhání množství bažantů! Nezapomenutelné noční produkce na zaplněném kluzišti za Sokolovnou. Tzv. letní cédání na bucáku u Perníkářů a samozřejmě i první lásky v zámeckém parku a později večery prožité s kytarou u Mušky. Cesty do školy a ze školy do Brna v otevřené šalině v sedě na schůdkách a s nataženými nohami ovívanými letní trávou! Dobrodružství na Stránské skále.

Nezapomenutelný pohled zejména na jarní rozkvetlou třešňovou alej ke kostelíčku a od něj zpět na zámek a na kostel.

To je ta naše Líšeň, která se nám vryla nesmazatelně do paměti. O tom svědčí řada líšeňských občanů, kteří se sjíždějí z celého světa se slzami v očích na různé srazy zpět do svého rodiště.

Každoroční krojované hody a záslužné úsilí o zachování folklórních tradic.

O tom svědčí mimo jiné i již letité pravidelné páteční srazy starých trempů u Rytířů, přijíždějících z celého Brna (dokonce někdy i ze zahraničí), aby si zpěvem u kytar připomněli nezapomenutelnou atmosféru prožitou v dalekém mládí u táboráků na Říčkách.

Proč to všechno?

Před nedávnem jsem byl vyzván abych svým podpisem podpořil petici proti bytové zástavbě na záchranu historicky nenahraditelné oblasti kostelíčku! Mám z toho velice rozpačitý dojem. Proč petici? Snad máme na radnici námi zvolené své zástupce, kteří mají naši důvěru a jednají v našem zájmu! Nebo snad ne? Snad o takovém zásahu rozhodují odborníci a architekti! Samozřejmě, že by se mi výstavba na Kostelíčku nelíbila, ale pochybuji, že je taková petice k něčemu dobrá. Určitě jsme my občané, zejména staré Líšně, právoplatnými účastníky takového řízení a předpokládám, že by se nás na souhlas s takovým zásahem měl někdo zeptat! Bylo sice veřejné představení nového plánu zástavby Líšně, nejsem ale stavitel, architekt, ani sám nehodlám stavět, tak předpokládám, že bude rozhodovat za mne někdo odpovědně, fundovaně a v mém zájmu! V roce 1990 jsem se stal členem 1. polistopadového zastupitelstva, když se tvořily městské části. Navrhnul jsem aby se před sloučením staré Líšně se sídlištěm nejprve jednalo a předložila se na stůl všechna pro a proti. Zůstal jsem sám a to jsem pro sloučení v duchu dokonce byl, ale chtěl jsem jenom zjistit co tím získáme a za jakou cenu!

Nedovedu si představit, že se na památném místě všech Líšňáků postaví novodobé hrady prominentů obehnané třímetrovou zdí a kostelíček by se tak mohl také stát soukromou relikvií za ohrazením některých z nich. V době kdy se přímo hazarduje a plýtvá s ornou půdou v neprospěch všech zastavováním voltaickými elektrárnami, by se výstavba mohla otočit klidně jiným směrem!

Kdysi v 80tých letech „za totáče“ koloval jeden vtip „O zlatou mříž“.

„Objeví se v r. 2000 na Václaváku cizinec a ptá se kolemjdoucích kde najde Ústřední výbor, ale nikdo mu na to nedovedl odpovědět. Až se přišourá takový starý pán, chvíli přemýšlí a pak se zeptá - myslíte komunisty? Tak ty jsme dávno odvezli do chráněné rezervace na Slovensko, ale jestli si chcete zastřílet, tak na to zapomeňte, protože jsou chráněni jako vymírající druh před vyhynutím!“

Mám takový dojem, že se snaží dnes udělat takovou chráněnou rezervaci ze staré Líšně. Na hlavních ulicích zmizely stromy, zeleň a staré studny s pumpami na úkor širokých chodníků. Květiny, odpadkové koše a veřejná WC jsou iluzí. Dokola budou miliónové hrady a dole v podhradí rezervace pro líšňáky. Když budete chtít na svém domě vyměnit šindel, tak budete mít předepsáno jak bude vypadat nová střecha, jestli vikýř jo a nebo ne a jaká bude omítka. Přimlouval bych se pokud bude v této rezervaci povolen i odstřel, aby byl alespoň regulován!

Milan Rozprým