Správný název tohoto objektu, který vystupuje nad městečko Líšeň a dominuje tak jeho koloritu, je Poutní kaple Panny Marie na Kostelíčku. Zkrácené vyslovování „Kostelíček", „na Kostelíčku" se vžilo postupně a dokládají takové zjednodušené označení i starší pohlednice.
V době rekatolizace nechala roku 1630 kapli postavit Alžběta (Eliška) Pergová z Pergu (některé záznamy uvádějí Bergerová) jako poděkování za uzdravení svého slepého syna. Jednalo se tehdy o dřevěnou stavbu.
V roce 1634 byla už kaple klenutá, krytá břidlicí, 5,5 sáhů dlouhá a 2,5 sáhu široká (tedy asi 10x4,5 m), zdivo bylo tvořeno lomovým kamenem a z cihel.
11. června 1634 byla kaple vysvěcena.
Svaté mše byly slouženy každou sobotu a poutě, hojně navštěvované hlavně z Brna, byly konány zvláště ve svátek Panny Marie (2.července). V tento den přicházejícímu množství poutníků sloužilo až 21 kněží, kteří přišli s procesím a nebo vypomáhali ve zpovědnicích. Uvádí se, že těchto poutí se účastnilo až 10.000 poutníků.
V následujícím období se kaple stala vyhledávaným poutním místem. Jedním z důvodů byla také jeho výrazná poloha na návrší s krásným výhledem do kraje. To vyvolalo potřebu postavit kolem ní ochoz se třemi kaplemi, v němž mohli poutníci přespat. Na věži kostelíka byly umístěny dva zvony.
V roce 1637 (možná 1673) již byl kostelík vyzdoben a v jeho inventáři se uvádějí tři stříbrné lampy, dva stříbrné pozlacené kalichy, koruna Panny Marie osázená drahými kameny a různé cenné dary od poutníků.
Zda se kaple během historie přestavěla na větší, není známo. Podle dvou vyobrazení, která jsou zatím k dispozici, se zdá, že se jedná o poměrně rozsáhlý areál.
Vedle areálu se nacházela v ovocné zahradě další stavba, sloužící k ubytování poustevníků, kteří o areál pečovali. Poslední poustevník se jmenoval Matyáš Bim a přisluhoval při zdejších bohoslužbách. Za to, že zde farář sloužil každou sobotu mši, měl od vrchnosti 37 zlatých, 30 krejcarů a 24 věder piva ročně.
Kaple byla zrušena za Josefa II., odstrojena v roce 1784 a v dalším roce zbourána. Zařízení kaple smělo být přeneseno a oltářní obraz Panny Marie byly umístěny do filiálního kostela sv. Jiljí, kde byl pro obraz vybudován nový oltář. Majetek kaple, 64 zlatých, převzal náboženský fond. Dlažba byla použita k vydláždění chodby v líšeňské palírně (dnes již neexistující objekt na nám. Karla IV, ale o tom až někdy příště). Zámek ze dveří kaple byl až do roku 1949 uschován na zámku Belcredi. Na rumišti pak zasázel zámecký zahradník akáty a brzy zde vyrostl malý háj.
Na místě, kde stála kaple, dali manželé Švehlovi v roce 1803 postavit železný kříž na kamenném podstavci. Kříž musel být v roce 1904 obnoven.
Ještě v polovině 20. století byla na místě původní studny či cisterny jáma hluboká asi 2m, ve které se držela dešťová voda. Později byla i ta zasypána.
V roce 1914 byla kaple obnovena zásluhou faráře Msgr. Methoda Hoška a příspěvku obce. Za první republiky dosáhl areál nesmírné popularity a především v květnu se sem sjížděly davy lidí převážně z Brna a okolí, nejen se účastnit pobožností, ale shlédnout také úžasný třešňový sad kolem kaple v plném květu.
V roce 1927 se 19. listopadu asi ve vzdálenosti 50m od kaple směrem k Dlouhé ulici (dnešní Ondráčkové) při orání pole propadly do země zadní nohy jednoho z volků, který táhl pluh. Když byl s námahou vytažen, zjistilo se (prý), že se v zemi nachází sklep asi dva metry hluboký, zaklenutý cihlami, na jedné straně přezděný. Patrně se jednalo o sklípek náležející příbytku poustevníka, spravujícího kdysi kapli.
Kostelíček zůstal a zůstává i nadále cílem výletů, neboť je odtud v příjemném stínu akátů nádherný výhled daleko do krajiny až k Rajhradu, na Židlochovický vrch a dále na jižní Moravu, na severu pak na romantické lesy kolem Říčky a rozprostírající se Moravský kras, jemuž je kaple takřka mezníkem.
Z esoterického hlediska toto místo také není zanedbatelné a vzhledem k minulosti lze doporučit těm, kteří pod tíhou všedních dní, povinností a doby, si potřebují ulevit a nabrat nových vitalizujících a kladných sil. Je to místo, otevírající inspiraci i srdce, harmonizující a zklidňující naše těla i nervy.
Aby místo zůstalo místem klidu, nechaly se s nastupujícím létem roku 2008 přivalit mohutné kameny k železnému kříži, bránící nájezdu automobilů nerespektujících značky zákazu a parkujících často až u samých stěn kaple.
Současný skromný inventář kaple, tedy lavice, koberec a přenesený dřevěný oltář, slouží k občasným bohoslužbám podle náboženských svátků a místních zvyků. Hodnotnější předměty včetně oltářního obrazu se vždy odnáší, aby nevzaly za své v nežádoucích rukách nezvaných návštěvníků, kteří by se tam na odlehlém neosvětleném návrší použitím násilí dostali.
Kategorie:
Komentáře
pár doplnění
Roku 1634,dne 11.června vysvětil kostelík kardinál a biskup Olomoucký,kníže Ditrichstein.
V roce 1673 byl už kostelík pěkně vyzdoben.
V březnu roku 1784 byl kostelík vyloupen.
Zbořen byl roku 1785 a to za císaře Josefa I.