Široká veřejnost má zámek v Líšni spojený především se svatbami.

První únorovou neděli však přišly dvě desítky občanů do obřadní síně z docela jiného důvodu.

Divadlo Líšeň tu pořádalo podvečer s texty Václava Havla, jako poctu nedávno zesnulému prezidentovi. Jak uvedla hlavní organizátorka večera Pavla Dobrombrovská, jedná se vlastně o první akci letošního ročníku festivalu Líšeň sobě.

Akci zaštítily a texty přečetly významné osobnosti líšeňského společenského a kulturního života – starosta Líšně Břetislav Štefan, dále Jozef Sedláček, Josef Trávníček, Josef Mendel, Pavla Dombrovská a Kateřina Slámová Bartošová.

A z jakých děl se předčítalo? Pavla Dombrovská a Břetislav Štefen četli z Moci bezmocných, úryvek z Dopisů Olze (dopis č. 97) zazněl v podání Kateřiny Slámové Bartošové, věty z Otevřeného dopisu Gustavu Husákovi ožily ústy Josefa Trávníčka, o Politice a svědomí četl Jozef Sedláček a s poměrně málo známým projevem V. Havla na Konferenci o nenávisti nás seznámil Josef Mendel.

I když šlo o myšlenky staré několik desetiletí, nebyl jsem asi z posluchačů sám, kdo byl fascinován aktuálností autorových úvah. Většinou by stačilo změnit pár slov či změnit názvy veřejných funkcí, a text by šel otisknout v dnešních novinách jako brilantní filipiku proti dnešním poměrům. Že nedělní  čtení textů V. Havla nebylo jen nostalgickým posezením nad starými myšlenkami, podtrhoval i fakt, že většina čtenářů prokládala čtený text  také vlastními úvahami a přesahem k dnešním dnům.

Na závěr setkaní jsme zhlédli poslední rozhovor, který V. Havel (společně s D. Dukou) poskytl České televizi několik týdnů před svou smrtí. Záznam rozhovoru je dobrým důkazem toho, že i když člověka fyzické síly opouštějí, mysl může být nejen jasná, ale často může brilantním způsobem reflektovat okolní dění.

21 návštěvníků akce odcházelo jistě spokojených. Kéž bychom se po smrti každého našeho prezidenta mohli scházet na jeho nadčasovými texty.

Lukáš Karnet
člen zastupitelstva MČ Brno-Líšeň