AKTUALIZOVÁNO

14. února v ulicích Líšně a v Dělňáku Líšeň

(Podrobný program: http://www.vlisni.cz/akce/lisenske-ostatky-2015)

Juš přišél masopust, juž jé tade máme

bodem  se veselit, všeci zaspíváme

 Hola drijá hola drijá, všecí zaspíváme

Líšeňské ostatky se konají od roku 2012 díky tvůrčí spolupráci Národopisného souboru Líšňáci a divadla Líšeň. Znovuobnovená tradice navazuje na dlouhou a slavnou řadu masopustních veselic z 18. a 19. století, která byla přerušena až první světovou válkou. Tuto tradici je možné obnovit díky sběrateli líšeňských zvyků Františku Svobodovi (1883 - 1962), neboť se nám v rukopisném záznamu dochovaly ostatkový protokol (archiv Národopisného souboru Líšňáci), texty i melodie masopustních písní a další zprávy o tom, jak naši předkové svátek slavili.

Nápad obnovení slavnosti, která je po hodech druhou největší událostí místního lidového života, vzešel od Josefa Trávníčka (Národopisný soubor Líšňáci), který také určil základní koncepci akce propojením krojované a maškarní části do jednoho dne (v minulosti chodily maškary až na druhý den po krojovaných). Ke spolupráci vyzval Pavlu Dombrovskou z divadla Líšeň, která pojala maškarní část akce jako výzvu k sousedské spolupráci, možnosti společné tvorby místních – líšeňští si pod vedením výtvarníků divadla Líšeň vyrábí podle svých návrhů masky a kostýmy, už od vánoc se po večerech schází a zkouší masopustní muziku a vymýšlejí bujaré scénky do průvodu.

Slavnost se koná vždy v sobotu před popeleční středou, která připadá v roce 2015 na 18. února. Líšeňský ostatkový průvod vychází tradičně z ulice Kubelíkovy. V čele jdou v charakteristickém uspořádání stárci a stárky z hodů předchozího kalendářního roku, pro něž je to současně vyvrcholení a završení jejich stárkovského úřadu, protože po ostatcích budou zvoleni stárci noví. K vidění jsou zimní krojové varianty  - děvčata v mušelínkách s  fěrtochy (sukně se zástěrami) mají černé kabátky lemované kožešinou a na hlavách vyvázané květované tyrolské šátky s černou půdou na znamení přicházejícího kajícného postního období. Mužské tradiční zimní kabáty jsou ušité jako věrné kopie kabátu Líšňáka Petra Hanzla zvěčnělého na akvarelu Marie Gardavské z počátku minulého století.

Průvod pokračuje rejem masopustních maškar, kterým vévodí Bakus trůnící ve vozíku taženém čerty a upraveném jako postel. Provází svými průpovídkami průběh procesí a uvádí scénky maškar. Mezi maškarami, které můžeme spatřit jen jednou v roce, najdeme smrt s kostlivcem, čerty, medvěda s medvědářem, falešné nevěsty, kobylu, kozu s kozlem a kůzlaty, vodníky a další všemožné bytosti. Vzhledem k tomu, že žádný obrazový materiál se z místní starobylé tradice nedochoval, inspirací k vizuální podobě některých komických figur se staly fotografie tradičních českých a moravských maškar z knihy Jitky Staňkové a Ludvíka Barana „Masky, démoni a šaškové“. Avšak většina vzniká podle momentální fantazie svých tvůrců a každý rok se doplňuje o nové. Maškary mají i svou masopustní "sousedskou" kapelu, která oživila sběratelem Františkem Svobodou zaznamenané originální líšeňské ostatkové písně.

Průvod doprovází do pochodu hrající dechová hudba rozličně vyšňořených Blučiňáků a také šraml způsobený maškarami.

Po charakteristických tanečních zastávkách s výrazným tanečním pořádkem krojovaná děvčata roznášejí typické masopustní smaživo – koblihy a boží milosti, maškary dovádějí a laškují s diváky, k čemuž si průběžně dodávají kuráž různými druhy tvrdého alkoholu.

Na městečku (pro přespolní = nám. Karla IV.) jdou krojovaní do kostela na požehnání a maškary mezitím popraví medvěda za všechny nespravedlnosti, které se v Líšni dějí. Během nepovedené popravy zahyne většina maškar, díky zázračnému lektvaru (šlihovica) jsou však všichni šťastně zachráněni před smrtí a společně s několika sty návštěvníky akce si zatancují a zapějí v doprovodu sousedské masopustní kapely tradiční písně.

Průvod je zakončený odpolední zábavou v Dělňáku, při níž krojovaní tančí původní líšeňské tance typické pro toto období.

            Večerní program zahajují opět krojovaní. Taneční zábava vrcholí rejem maškar a „pochováváním basy“ s pohřebním průvodem, proslovem, slavnostním vykropením a satirickými žalmy faráře a kostelníka.

   Řádně oplakaná basa je za sborového zpěvu všech účastníků vynesena ze sálu…

„Poslyšte, vážení, v tak pozdní hodinu

po velkém veselí přesmutnou novinu.

Tetka Kača se do nebe vydala

a neska valčíke naposled zahrála!

Do středy zbévá nám jenom kotrmelec,

tak, lidi, nezapomeňte jít na popelec!“

Letošní ostatky, přestože jsou důvodem k bujarému veselí, jsou také pro nás, kdo je pořádáme, poznamenány velkým smutkem. Na podzim jsme se navždy rozloučili s Pepou Trávníčkem, který přišel s nápadem obnovit tradici Ostatků. Budeme tedy letos slavit a veselit  se bez něj, s vědomím toho, že by to Pepa takto chtěl a takto by se mu to líbilo. 

S použitím textů Josefa Trávníčka

Pavla Dombrovská

Událost se odehrává pod hlavičkou občanského sdružení Líšeň sobě, jehož cílem je podpora společné práce a tvorby místních lidí a spolků. Dále pořádají spolky Národopisný soubor Líšňáci a divadlo Líšeň.

Na organizačním a finančním zajištění se podílí  Kulturní centrum Líšeň a MČ Brno-Líšeň.

Video, článek a fotografie z minulého ročníku:

http://www.vlisni.cz/kultura/lisenske-ostatky-2014

V Dělňáku bude k vidění výstava fotografií místních i přespolních návštěvníků minulých ročníků ostatkové veselice.

Kontakt, informace:
Pavla Dombrovská, pavla@divadlolisen.cz, 602 734 447
Edita Zerrichová, info@lisnaci.cz, 776 767 371

Fotografie:

Jan Šubrt odkaz: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10155360291250045.1073741922.472564170044&type=1

Mirka Knoblochová odkaz: https://plus.google.com/photos/106720303615834986100/albums/6116529257231551953?banner=pwa&authkey=CPWfirm1-I6trAE

Miloš Knor odkaz: http://milos-knor.rajce.idnes.cz/Lisenske_ostatky_2015_Milos_Knor/