Od založení kostela se kolem něho rozkládal hřbitov. Tím, že byl kostel dvakrát prodlužován, se pak ocitla zřejmě většina hrobů pod ním.

Od 16. stol.  na něm byli pohřbíváni i brněnští protestanti. Jak dokládají písemné prameny a vyobrazení z 18. stol., byl kostel se hřbitovem obehnán zdí, která byla zbourána po zrušení hřbitova. Vedle kostela se také nacházela ještě kostnice. Problémy s nedostatkem místa na tomto hřbitově muselo vyvolat zvětšení kostela již za Bořity z Budče a následně rostoucí počet obyvatel v 18. stol. Proto pak byly činěny kroky ke zřízení hřbitova nového.

Nový hřbitov byl založen v roce 1782, uprostřed obce. Pozemek na něj věnovala obec a také byla odpovědna za jeho údržbu.  Ve druhé Pamětní knize farní se uvádí odlišný rok 1827 s tím, že hřbitov byl založen roku 1817. Chaos v datech prý způsobilo francouzské vojsko, které zcela přeházelo farní archiv (zkažené a sotva čitelné dokumenty). Nakonec i o tom tam existují zápisy.

První pohřby se konaly v roce 1790. Stejně jako původní „hřbitov za branou byl  i tento před branou košer." O branách se běžně hovoří ještě v průběhu 18. i 19. stol., což dokumentuje jejich běžné povědomí. V té době fungovaly pravděpodobně oba hřbitovy současně.

V roce 1836 byl nový hřbitov rozšiřován, farář Václav Toner k tomu věnoval ze svého majetku kus pole. V roce 1853 došlo k dalšímu rozšiřování, kdy tentýž farář přikoupil pozemky od farníků.

Z hrobů v té době nebyly vybírány žádné poplatky a všechny náklady spočívaly na farním úřadě.

V roce 1872, 1883 a 1896 byl hřbitov opět rozšiřován a také bylo upravováno okolí.  Při té příležitosti zámecký zahradník Rudolf Liehm vysázel kaštanovou alej.  V roce 1887 je totiž hřbitov velmi zanedbán. Farář jmenoval hrobaře, který se podílel na správě hřbitova a obec jej platila. Musely být nově vyměřeny řady hrobů, opravena ohrada a hřbitov byl rozdělen do tří částí - pro dospělé, velké a malé děti a místo pro jinověrce a sebevrahy. Celý areál byl osázen lipami a jasany a hroby byly opatřeny železnými čísly.

V roce 1894 byla postavena nová kaple, kde býval na márách do pohřbu uložen nebožtík a na Dušičky bývala sloužena mše svatá. V kapli byla také provedena v roce 1901 pitva Františka Beneše za účasti vyšetřovacího soudce z Brna. O této zajímavé situaci se zmiňuje více zdrojů, možná i proto, že se jednalo o významnější záležitost.

V roce 1926 byla přistavěna kostnice, zakoupen pozemek na cestu a dvě sousední pole k jeho zvětšení. V roce 1929 bylo požádáno o jeho další zvětšení. Radní jej chtěli zvětšit o 14 m k východu, do míst, kde dnes stojí obchod, a ohradit jej novou zdí. Rozšíření nebylo povoleno se zdůvodněním, že hřbitov se již nyní nachází v zastavěné části pouhých 13 m od nejbližšího stavení. Okresní hejtmanství doporučilo vybudování hřbitova nového. Ze tří variant zvítězila lokalita Lepiny, kde šla přístupová cesta alejí směrem do Podolí. K dohodám a založení nového hřbitova však pro vysoké poplatky za měřici a z přírůstku hodnoty nedošlo.

V roce 1945 se stala situace zcela kritickou a znova byla nastolena otázka zřízení nového hřbitova. Starý hřbitov byl zatím rozšířen o jednu řadu hrobů - o jedno pole. Následovaly hádky a peripetie spojené se získáváním dalšího místa k rozšíření hřbitova, majitelé pozemků si stěžovali, že přijdou o přístupovou cestu, do hry se pak zapojil Ústřední národní výbor v Brně a varoval, že pokud to Líšeň nevyřeší, budou muset být její občané pohřbíváni na Ústředním hřbitově v Brně. Po vážném varování zvolil Národní výbor v Líšni hřbitovní komisi, která měla vyhledat příhodné místo pro nový hřbitov a postarat se o další.

Nakonec bylo vybráno třetí, již před válkou uvažované místo Na dlouhém kusu, směrem do Ochozi. Komise zjistila, že pozemek je vhodný, ale proti hřbitovu se postavili obyvatelé přilehlých ulic. Aby jim bylo vyhověno, posunula se poloha hřbitova ještě severněji. Plány stály tehdy 40 000 Kč, byl navržen velmi krásný hřbitov s mnoha terasami, alejemi a urnovými háji, ale zjistilo se, že by na vlastní hroby zbylo velmi málo místa a projekt byl proto přepracován.

Přišel rok 1948 a na stavbě hřbitova začalo pracovat velmi mnoho brigádníků, které nikdo neřídil, a tak co jedni přivezli, druzí zase odvezli. Uběhlo dalších 10 let do roku 1958 a hřbitov nebyl stále dokončen!  Přesto se již kvůli kritickému nedostatku místa na hřbitově starém začalo od srpna 1958 ukládat první mrtvé.

V roce 1923 zřídil stolař Vincenc Hanzl první soukromý koncesovaný pohřební ústav v Líšni. Před tím si každý vybavoval pohřeb sám, resp. jeho rodina, která musela sama všechno zajistit. Pohřeb se obyčejně konal z domu nebožtíka (tak tomu bylo ještě v šedesátých letech), odkud byl přenesen do kostela a odtud na hřbitov. Pan Hanzl zařídil vše potřebné, měl k dispozici dva pohřební vozy, jeden černý pro ženaté, druhý bílý pro svobodné. Také rakve byly stále na skladě a nemuselo se čekat na jejich výrobu. Svoji firmu provozoval až do roku 1950, kdy mu byla znárodněna a převzata Pohřebním ústavem zemského hlavního města Brna, filiálka Líšeň, a pan Hanzl zůstal zaměstnancem.

Je škoda, že se o „Starém" hřbitovu nezachovala žádná dokumentace, protože některé náhrobky byly unikátní.

Na hřbitově novém, s bohatě zdobenými hroby a udržovanými cestami, je možno najít odpočinku ve stínu stromů, a tak se tu schází líšeňské babičky posedět na lavičkách, prohodit kus řeči a zavzpomínat na důstojném místě. Městský autobus je přiveze a odveze, šikovně zastavuje pouhých několik metrů od vstupní brány a také mnohým turistům a výletníkům je výhodné, hřbitov obejít a brzy se ocitnout v lese, na cestě na Staré zámky a nebo na zkratkách k rybníkům do blízkého Mariánského údolí. Zkuste i vy mimolíšeňští, nechat se zavézt na toto pěkné místo a udělat si třeba procházku blízkým lesem, nebo k nedalekému Kostelíčku.

Vstup do fotogalerie