Středa 27. listopadu 2024
Vložil admin on May 02, 2010

obrázeklV předchozím článku jsme zabývali obchodními činnostmi spojené se službami a potravinami. V této kapitole se zaměříme na obchodníky, kteří do Líšně přicházeli se sortimentem z oblasti odívání a drobného zboží.

Sokňař – v uzlu na zádech chodíval dům od domu a prodával bavlněné, nebo polobavlněné sukně. Míval dobré a levné zboží, které mu zajišťoval dobrý příjem.

Plátenkař – přicházel z Čech obyčejně se ženou. V jedné z blízkých osad měli uložené nejrůznější zboží jako například zástěry, kanafasy, šátky atd. Odsud vycházeli po okolí a v do uzlu složené zboží nosící na zádech obcházeli dům od domu.

Klobóčník – přicházel v období před žněmi a nabízel slaměné klobouky. Ty nejčastěji kupovali muži, kteří je pak nosili na pole při žních.

Papučář – přicházel většinou na podzim a prodával pletené papuče ze „šlaků“. Hospodyně si je kupovaly na zimu a dávaly si je podšít kůží nejčastěji ze starých holinek.

Kaničkář – procházel se jako pán a své zboží míval schované po kapsách. Prodával tkaničky, knoflíky ke košilím, jehly, šňůrky a špendlíky.

Škrobař – chodíval ze Slavkova a ve své putně nosíval pšeničný škrob, který nabízel po domech.

Hůlkař – hůlky nahoře zahnuté, dole okované, zvané jako čakany. Své zboží nosíval pod paží, kráčející Líšni. Někteří z nás si vybavují naše pradědečky, kteří nás čakanem občas přes zadek přetáhli, když jsme nějakou lumpárnu provedli.

Grán (Krajinec) – muž kostnaté postavy. Na zádech nosil dřevěnou skříňku s několika šuplíky různého galanterního zboží.

Bosňák – byl vysoké a opálené postavy. Podle jeho kroje mu děti říkali „Turek“. Zvědavě si jej prohlíželi od hlavy až k patě. Kolem krku měl zavěšený koš a v něm nože, dýky, špičky, doutníky, turecké nože v dřevěných pošvách. Mimoto v ruce nesl několik hůlek višňových a krátkých i dlouhých trysek „toreckéch“. Po kapsách míval různé drobné zboží na prodej.

Hračkář – nosíval v koši různé dětské hračky. Míval dřevěné holubičky, žluté kanárky, které mnozí kupovali a ve svých domech pověsili nad oknem.

Hrnčíř - vozíval na dvojkolovém vozíku své zboží slámou proložené. Prodával hrnce rozmanitých tvarů, hrnky, hrnečky, míse a talíře. Většinou vozík někde odstavil, do rukou vzal zboží a chodil s ním dům od domu. Místo peněz brával hadry, kosti i staré železo.

Drátař – se dříve zabýval jenom drátováním puklých nebo rozbitých hliněných nádob. Později prodával plechové hrnce, šufánky (naběračky), struhátka, pasti a podobně.

Sklinkař – nosíval na hlavě velký podlouhlý koš „s ročkó“ (s rukojetí). V něm míval sklenky, lahve, lampy a váze. Koš nosíval volně na hlavě, jen občas si jej přidržoval rukou.

Vařečkář – roznášel po domech ve svém koši vařečky, dřevěné misky, válce na nudle, dřevěné hračky a podobně.

Křiváčkář – roznášel křiváky (kudly), kuchyňské nože, jalovcové dýmky se žebrem (zvláštní tryskou), jalovcové špičky na doutníky a podobně.

Vobrázkář – roznášel po domech zasklené i nezasklené obrázky, které nosil v dřevěné bedně na zádech.

Hodinář – chodíval do Líšně až ze Šumavy a nosil oblíbené „švarcvaldke“ (švarcvaldské hodiny)

Kartáčník – přinášel kartáče na šaty, boty, na drhnutí podlahy a na čištění koní. Nosíval je na provázku navlečené a přehozené přes rameno.

Pometlář – především z Horákova chodívali chudobní občané a prodávali pometla a košťata, které vozívali na trakači, nebo je nosívali na zádech.

Serkař - přijížděl s trakařem a v bedně míval uložené papírové krabičky sirek. Když přijel do osady, odstavil svůj vozík někde u hospody a chodil dům od domu prodávající sirky po krabicích, nebo krabičkách (škatulkách).

 

(Zdroj:  Obrázky lidopisné, F.Bartoš, C. Mašíček)

Kategorie: