Líšeň je spjata hned s několika významnými událostmi. Přesto však našim rodičům, babičkám a prarodičům jistě zůstane ve vzpomínkách Líšeň spojena především s akcí zvanou “Mírové slavnosti v Líšni“, nebo  také známou pod pojmem líšeňské slavnosti.  Tato v době minulé společenská akce, přilákala do Gottwaldova údolí (dnes Mariánské údolí) hned několik desítek tisíc návštěvníků. O jakou akci šlo, jak vznikla a jaké mají dnes vzpomínky na  “Mírové slavnosti“ občané Líšně ( v té době  žáci líšeňských škol)?  Tak o tomto tématu jsme pro Vás připravili dnešní článek.
Louka v malebném líšeňském údolí, hned za koupalištěm u Pernikářova mlýna se stala dne 7. srpna 1938 dějištěm manifestace. Toto shromáždění uspořádala Komunistická strana, Svaz dělnictva v kapitalistickém průmyslu, Průmyslové svazy odborové, Proletářské tělovýchovné jednoty a Svaz dělnických volnomyslitelů. První program byl sestaven nejen z manifestačního pochodu, který doprovázela hudba a vedla od „líšeňského  nádraží“ (dnes oblast bývalého muzea DPMB – Holzova) až do Mariánského údolí. Zde v odpoledních hodinách vystoupil i K. Gottwald (pro ty, kdo to byl, přidáváme odkaz), který promluvil k lidem ve snaze zmobilizovat síly pro obranu země před fašismem. V jednom ze zápisů  z této doby se můžeme dočíst, že zde vystoupily i menšiny (Poláci, Němci, Maďaři), kteří se k myšlence Gottwalda přidaly.  Podle odhadů tuto manifestaci navštívilo 8 – 9.tis. lidí. Některé, především vzpomínkové texty odhadují počet až ke 20-ti tisícům návštěvníků.

Za zmínku jistě stojí i program první manifestace. Kromě pochodu a projevů, které k takovým událostem patřily, zde proběhl i noční orientační závod, volejbalový turnaj nebo také plavecké závody. Pravidelně na shromáždění probíhala i ukázka cvičení s plynovými maskami a sborový zpěv.

Po roce 1938 až do 1945 Mariánské údolí od slavností tohoto druhu upustilo. Rok 1945 odstartoval novodobou historii těchto slavností a ty trvaly až do konce 80-tých let minulého století. Každoročně se do Líšně sjížděli nejen návštěvníci těchto slavností, ale i politici z ČSSR a SSSR, umělci a tanečníci.

Slavnost v Líšni vždy změnila rytmus života. Mariánské údolí se postupem času přejmenovalo na Gottwaldovo údolí a v samotném údolí se začalo budovat zázemí pro návštěvníky. Ve stráních vznikala betonová schodiště a v levé stráni po proudu řeky Říčky se vybudovala i tribuna pro „VIP“ hosty tehdejší doby, která byla propojena samostatným chodníkem spojující tribunu s restaurací (Dnes restaurace U Raka). Začala výstavba tribun. První a největší stávala dnes v prostoru restaurace Eldorádo. Tato tribuna se postupem doby přestavovala. Její poslední přestavba tvořila veliké dřevěné pódium se střechou a v jeho útrobách byly šatny pro účastníky.  Tato tribuna shořela  někdy v 90-tých letech minulého století. Zbylé dvě tribunu můžete ještě dnes při návštěvě Mariánského údolí vidět. Součástí tohoto prostoru byla i velká, červeně natřená věž (oblast u křižovatky pod restaurací U Raka), kde visely vlajky a transparenty. Tato věž byla také již v minulosti demontována.  Poslední rozsáhlejší přestavbu údolí prodělalo v období  v 80-tých letech minulého století. Došlo k zasypání v té době již nefungujícího koupaliště u Pernikářova mlýna (Dnes prostor před konečnou autobusu MHD v Mariánském údolí), dále k úpravě cesty a vybudování pomníku K.Gottwalda, který stával po levé straně za Pernikářovým mlýnem směrem do údolí.

Pro líšeňské žáky, a to především z druhého stupně ( ZŠ Holzova) to bylo období, kdy se žáci musely povinně této slavnosti účastnit a vítat máváním všem návštěvníkům různých delegací.

Urývek  ze vzpomínek na Mírové slavnosti jednoho z obyvatel Líšně:

,,Přestože slavnost probíhala tři dny, byla neděle považována za tu nejdůležitější.  Zřetelně se mi vybavuje vzpomínka, jak jsme se v pionýrské košili a šátku,  coby žáci základních škol, scházeli u dnešní restaurace U Raka a zde jsme čekali na „hrdiny Sovětského svazu“. Ti většinou přijížděli boční cestou od Horákova. Tady jsme museli hrdiny radostně vítat máváním mávátky za hlasitého volání „HURÁ“. Někteří z nás měli „ tu čest“ v ruce držet transparent na kterém byla vyobrazena holubice s ratolestí v zobáku-symbol holubice míru. Za „tuto službu“ jsme všichni dostali poukaz na párek s hořčicí a jednu limonádu. Mělo to ale i jiné, v té době pro nás neplnoleté, výhody. První bylo to, že  jsme se dostali do těsné blízkosti hlavní tribuny, kde jsme celé dopoledne čekali na příjezd populárních zpěváků naší doby (Hanka Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald atd.) Musím přiznat, že já osobně jsem se jich nikdy nedočkal a jejich vystoupení shlédl až u televize doma“.
 Součástí těchto slavností byly také kolotoče, cirkusy a vystoupení na malých podiích. Jedno pódium sloužilo především country hudbě a to druhé bylo určeno pro nejmenší diváky.

Toto třídenní dění mělo vliv i na ostatní místa v Líšni. Ulice Ondráčkova byla přes náměstí Karla IV a Slatinu opravena a každoročně zde bylo obnovováno dopravní značení. Přímo na náměstí (prostor za autobusovou zastávkou směrem na Ochoz) stávala železná konstrukce, která byla velká přes celé  prostranství, na které se instalovaly před slavností hesla doby.  Celý prostor dobarvoval květinový záhon. Silné dopravní zatížení a velký zájem návštěvníků měl i jiné vedlejší efekty. Vyhnout se hlavní vstupní bráně mělo za následek zvýšení provozu v okolních lesích, které musely pobrat i to co nezvládly plechové suché záchodky. V okolí rybníků nebylo k sednutí a po celé události bylo údolí k nepoznání do doby, než jej Technická a zahradní služba ONV Brno IV společně s brigádníky uklidila od odpadků, kterých bylo v okolí nepřeberné množství".

V 90-tých letech cyklus Mírových slavností v Líšni skončil. Údolí se zpět přejmenovalo na Mariánské a zážitky ze slavností zůstaly jen v našich vzpomínkách, fotografiích, nebo na filmovém materiálu České televize. Pro zajímavost přidáváme pár fotografií, které se nám podařilo k tomuto tématu získat….