Narodil jsem se roku 1983 v Brně a do Líšně, kde žili moji předkové, se přistěhoval v roce 2016. Se ženou Veronikou máme tři děti, dvě z nich chodí na ZŠ Horníkova, nejmladší do lesní školky Divočina. Tu jsme společně s dalšími rodiči pomáhali rozjet a žena v ní působí jako člen výboru se starostí o finance.

V Líšni se cítíme skvěle, všichni nás tu parádně přijali. Syn hraje v přípravkách SK Líšeň, kde vedení klubu při přechodu do kategorie U7 oslovilo rodiče s prosbou o pomoc. V této situaci jsem se nechtěl schovávat, udělal si trenérskou licenci a zapojil se.

Proaktivní přístup k dění okolo je moje životní filozofie. Proto jsem se zapojil i do politiky, byť mě mnozí zrazovali. Ale když jsem v roce 2017 přihlížel drtivému vítězství pana Babiše v parlamentních volbách, už jsem to nevydržel a oslovil Martina Příborského, který vede líšeňskou ODS. Tu jsme v rodině vždy volili jako demokratickou proevropskou stranu, jejímž cílem je minimalizace státu a vytváření prostoru pro svobodnou aktivitu občanů.

Na komunální úrovni však neberu hru na stranickou příslušnost příliš vážně a hledím na to, čím by se dalo pomoci k tomu, aby se nám tu všem žilo dobře teď i v budoucnu. Problémy a výzvy, kterým čelíme, jsou poměrně jasné a jde spíše o nalezení cesty, jak je uspokojivě vyřešit.

Od roku 2018 jsem pracoval v Líšeňských novinách a Finančním výboru. Bylo to pro mě dobrou příležitostí, jak se dostat do líšeňského dění. Opět jsem tu narazil na skvělé lidi. Užíval jsem si zejména působení v redakční radě, kde jsme za čtyři roky vydali téměř padesát čísel Líšeňských novin. Čtenářům jsme přinášeli zajímavý psaný i vizuální obsah, novinám jsme dali nový design, zavedli pravidelné rubriky, posunuli uzávěrku a zlepšili doručování. Byl to pro mě krásný návrat do dob, kdy jsem studoval žurnalistiku na FSS MU a pracoval v Mladé frontě.

Dále jsme zajistili redesign radničního webu, jehož cílem byla hlavně použitelnost na mobilech. Přidali jsme několik nových funkcí, které umožní líšeňským organizacím psát o své činnosti a zvát občany na pořádané akce, a lidem odebírat preferované novinky. Na webu je však stále co zlepšovat, jedná se o nikdy nekončící proces, což znám ze své práce v digitální agentuře.

Finanční výbor se vyjadřuje k rozpočtu i jeho změnám v průběhu roku a řeší další otázky spojené se správou veřejných financí. K tomu mám blízko coby absolvent katedry financí na ESF MU a díky působení v tomto orgánu jsem měl možnost dále nahlédnout do správy peněz městské části.

Návazně na svoje působení v redakční radě Líšeňských novin a finančním výboru jsem cítil, že bych se rád posunul dál, ideálně do pozice zastupitele. Nejsem kariérista a nikam se necpu, ale po čtyřech letech se mi to zdálo jako přirozený další krok. Práci zastupitelů jsem sledoval přes videopřenosy, byť ne zcela pravidelně, a tak mám představu, jaké otázky se zde řeší.

Rád bych dále pracoval na své vizi více otevřít radnici veřejnosti a zlepšit její komunikaci směrem k lidem. Vidím spoustu příležitostí, jak zefektivnit stávající práci na obsahu novin, jak jej rychleji a radostněji dostávat na web či jak novinky šířit mezi občany prostřednictvím sociálních sítí.

Myslím si také, že by lidé měli mít více informací o projektech, na kterých radnice pracuje – ať už jsou ve fázi vize, přípravy, realizace či údržby. Lidé možná ani přesně neví, které věci může městská část vůbec reálně ovlivnit a kolik má na jakou záležitost peněz. Domnívám se, že pokud by se tyto věci lépe komunikovaly, ubylo by dohadů a naštvanosti, kterou mnohdy sleduji například na Facebooku.

Je to možná snílkovství, ale jsem přesvědčen, že když budeme všichni usilovně pracovat na zlepšení věcí kolem sebe a budeme spolu zároveň dobře komunikovat, posuneme se výrazně vpřed. Svět, zejména ten náš lokální, je jen takový, jaký si ho sami uděláme. Nesdílím přesvědčení, že každý z nás je jen nicotné kolečko v nekonečném stroji a že vše ovlivňují jen „tamti nahoře“. Stejně jako jsem se zvedl a šel učit děti fotbal nebo pomohl vybudovat na zelené louce novou lesní školku poté, co nás majitelka té původní hodila přes palubu, chci být i ve světě politiky tím, kdo jen nenadává u piva, ale snaží se věci změnit k lepšímu.

Pevně věřím, že v zastupitelstvu budu mít možnost svoji filozofii uplatnit a že padne na úrodnou půdu. Budu potěšen, když mi občané dají důvěru a nechají mě čtyři roky pracovat. Mohu slíbit, že udělám maximum a budu vždy ochotně vysvětlovat, co řešíme, jaké máme možnosti a proč jsme se rozhodli jít tou kterou cestou.

Nevím, co bude za ty čtyři roky. Třeba znovu kandidovat nebudu, protože mě politika semele tak, jak mě mnozí straší. Dokud to ale nezkusím, zůstanu idealistou a tím, kdo se snaží pracovat ve prospěch nás všech.

Spolupracuji s Martinem Příborským, který se v líšeňské politice pohybuje déle než já a zejména byl v uplynulých čtyřech letech místostarostou. Věnoval se rozvoji veřejného prostoru, dopravy, kultury či médií a dává mi tedy smysl pomoci mu posouvat a realizovat projekty v těchto oblastech.

Jako zásadní vnímám projekty parkovacích domů, z nichž první má Martin připraven a které mohou úsporně (finančně i prostorově) pomoci zvýšit kapacitu parkování v sídlišti. První dům by měl být ve Vlkově ulici, následovat by jej mohly domy v oblasti J. Faimonové či v horní části sídliště.

Martin také připravil projekty fotovoltaických elektráren, které se právě začínají realizovat. Líšeň je umísťuje na budovy, které má ve správě. Primárně ty nebytové jako je poliklinika či školy, ale výhledově také na bytové domy.

Další jsou pak projekty v oblasti rozvoje veřejného prostoru, jako je revitalizace náměstí Karla IV. či další rozvoj zeleně v Líšni, ať už se jedná o Rokli, park v Houbalově ulici či jiná veřejná prostranství. Vnímám, že péče o zeleň a její údržba je naprosto zásadní pro zajištění příjemného životního prostředí.

Logicky bych rád pokračoval také ve vlastní započaté činnosti, tedy zlepšování komunikace radnice směrem k lidem, a to prostřednictvím novin, webu a nově oficiálních profilech radnice na sociálních sítích. Spolu s tím bych rád shromažďoval a zveřejňoval informace o projektech radnice, ať už jsou ve fázi úvah, přípravy, realizace či dlouhodobé správy. S tím souvisí i lepší informovanost o finančních tocích, které s těmito projekty souvisejí.

Velmi blízko mám ke sportu, který celý život aktivně provozuji a vždy jsem byl i tím, kdo se podílí na organizaci klubu a vytváření podmínek pro sport. V roli trenéra šesti až desetiletých dětí vnímám potřeby, které má SK Líšeň v oblasti mládeže. Jedná se zejména o nedostatek hracích ploch a zázemí. Chtěl bych tedy pomoci rozšířit tréninkové centrum v Mariánském údolí a dobudovat chybějící šatny a toalety pro děti a jejich rodiče. Zázemí je ve srovnání s jinými kluby v Brně nedostatečné navzdory tomu, že máme největší počet sportujících dětí. A minimálně ty nejmladší jsou z většiny přímo z Líšně.

Ve spolupráci se starostou Sokola Líšeň Milanem Honkem bych chtěl dále pomoci rozvoji všech dalších sportovišť. Chci také hledat prostor pro sportovní halu, kterou naše městská část nemá, přestože jí disponují daleko menší obce. Takový projekt bude určitě náročný dotáhnout k realizaci, ale minimálně otevřít tuto debatu považuji za užitečné.

Mnohé jsem již nastínil výše, proto se možná budu opakovat.

V oblasti parkování se jedná zejména o realizaci parkovacích domů v sídlišti a opravu stávajících komunikací tak, aby se ideálně zvýšil počet parkovacích míst, aniž by to narušilo zeleň.

V oblasti péče o veřejný prostor je to dotažení projektové přípravy pro rekonstrukci náměstí Karla IV., příprava smysluplného fázování následné realizace a hledání finančních zdrojů. Městská část sama o sobě nemůže takový projekt utáhnout, nicméně je zřejmé, že existují městské, státní či evropské zdroje a ty lze čerpat v momentě, kdy máme projekt připraven a existuje v něm možnost fázování.

V oblasti médií se jedná o další rozvoj webu, novin a vznik sociálních sítí radnice. Domnívám se, že by dávalo smysl svěřit obsluhu médií tiskovému mluvčímu, který by půlúvazkem pokryl vše, co nyní s daleko nižší efektivitou dělá spousta rozličných lidí. Daný člověk by úzce spolupracoval s redakční radou a věnoval by se komunikaci s veřejností i mezi termíny jejího setkávání.

V oblasti sportu je to pak již zmíněný projekt rozšíření tréninkového centra mládeže v Mariánském údolí a dobudování šaten a zázemí pro děti i rodiče. Dále zmapování dalších sportovišť v Líšni a příprava plánu jejich modernizace a rozvoje. A v neposlední řadě projekt nové sportovní haly, který bych chtěl rozběhnout.

Líšeň by zejména měla vytvořit strategii dlouhodobého rozvoje. Volební období je čtyřleté, což je pro realizaci mnohých projektů příliš krátké období. Nehledě na to, že nově vytvořené projekty logicky žijí dál a je potřeba mít jasno o tom, jak se o ně budeme starat, zda je budeme dále rozvíjet a kolik nás to bude stát. Typickým příkladem je Rokle – tu se podařilo hezky revitalizovat, nicméně neexistuje žádný plán o tom, jak bude dále rozvíjena a udržována a jaké finanční nároky to bude mít. Vše se tedy dosud řešilo salámovou metodou, kdy se do Rokle porůznu sypaly peníze nikoli na základě dlouhodobého plánu a veřejné shody.

Město Brno na přípravě takového plánu pracuje jednak pro celé město a jednak pro jednotlivé městské části. Dává tedy smysl se do tohoto projektu aktivně zapojit, zatáhnout do diskuse občany a vytvořit tak společně mapu, podle které se budeme moci další desítky let orientovat. Právě proto, že naše problémy a potřeby jsou poměrně zřejmé a je jedno, zda je na radnici ve vedení ten či onen. Radnice bude mít jasnou strategii, kterou se bude moci řídit a bude ji jen upravovat dle aktuální finanční situace či nově vzniklých potřeb.

Líšeň by měla určitě dále stavět na své identitě, ať už jsou to hody, fotbal či spolkový život. Máme zde spoustu dobrých a fungujících věcí a je potřeba o ně pečovat a připravovat jim podmínky pro další rozvoj. Zdůraznil bych sousloví připravovat podmínky – preferuji totiž takovou obec, která nevodí své občany za ručičku a nezajišťuje jim první i poslední, ale dělá zejména zázemí a prostor těm, kteří jsou ochotní a schopní svojí aktivitou věci vytvářet, rozvíjet a udržovat.

Líšeň by určitě měla pracovat na rozvoji veřejného prostoru, kde máme co dohánět, a měla by se také více snažit vyjít vstříc seniorům. Toto téma považuji za významné, nicméně jej více nerozvádím, jelikož nejsem v této oblasti znalý. Nicméně na naší kandidátce je např. dr. Josef Drbal, který má v této oblasti velkou kompetenci a je připraven zajistit další rozvoj polikliniky či se zasadit o vznik lékařského střediska na náměstí Karla IV. Silné je také téma domova pro seniory, který bychom v Líšni měli vybudovat. Je však potřeba si nejprve upřesnit, jaké služby by měl a mohl poskytovat, jelikož v tomto směru existuje mnoho variant, které mnohdy splývají pod jediným obecným pojmem.