V roce 2018 byl otevřen líšeňský park Rokle zbudovaný jako projekt Statutárního města Brna. Na jeho realizaci byla městu proplacena dotace z Regionálního operačního programu Jihovýchod v celkové výši 5 911 628,-- Kč. Celková hodnota projektu byla 8 444 239,-- Kč. (Zbývající částku veřejných finančních prostředků doplatilo město ze svého rozpočtu.)

Výsledná podoba Rokle je uniformní v podstatě holý park s úhledně upravenou trávou. Jelikož Rokle je vystavena intenzivnímu slunečnímu svitu a nemá zdroj vody, objevují v půdě praskliny a hrozí sesuv – to prověřilo loňské sucho, neboť zde chybí stromy a keře, které by vytvářely přirozený stín a zpevňovaly povrch.  

Osvětlení – s proklamovanou protivandalskou úpravou, která se projevila i v jeho ceně - nápor vandalů opakovaně nevydrželo a podél cesty se už delší dobu válí jeho trosky. Intenzita osvětlení je navíc nízká, takže je lepší po setmění se Rokli vyhnout. Stavby v podobě např. griloviště či altánku jsou chatrné, a tak je pomalu začíná prověřovat zub času.

Přesto má tento prostor pro sídliště svou důležitost, neboť mu dlouhou dobu park chyběl. Prostor občany Líšně však zajímá jen do té míry, v níž jím mohou projít, vyvenčit své psy či dát si v místním občerstvení pivo. Je chvályhodné, že vedení městské části nad tímto prostorem přemýšlelo, ale chybí zde vazba občanů k samotnému parku. Z veřejných finančních prostředků tak bylo investováno několik milionů na park, který prostě jen je a vložená investice se rychle znehodnocuje s ohledem na výše popsané problémy.

Jak tedy provést úpravu veřejného prostoru sousedským způsobem? Inspiraci nabízí Jedlý park v prostoru mezi ZŠ Masarova a tramvajovou smyčkou na Novolíšeňské, který vzniká od roku 2014 z iniciativy místních občanů, kteří původně zarostlý, zaneřáděný a bezdomovci obsazený prostor vyklidili, vyčistili a vzájemnou spoluprací bez potřeby dotací zútulnili, obohatili o ovocné stromy a pohodlné ohniště a udržují v něm pořádek. Původně zde byly i záhonky se zeleninou, vznikající opět z iniciativy místních a bez použití veřejných finančních prostředků. Tento způsob péče o veřejný prostor má pro Líšeň velmi důležitý efekt – vzniká z iniciativy místních, kteří se o prostor starají, navazují mezi sebou sociální kontakty a zapouštějí tak v Líšni – stejně jako jejich stromy – kořeny. Prostor, který zúrodňují, je tedy zajímá a starají se o něj. A to je ve veřejném zájmu všech občanů Líšně i vedení městské části, které podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, má veřejný zájem podporovat a chránit, stejně tak jako se má starat o integraci občanů této městské části. Pokud navíc – jako zde – s touto integrací přijdou sami občané, a ještě bez požadavku čerpání veřejných finančních prostředků, mělo by je v tom vedení městské části podpořit a začít s nimi spolupracovat, tak jako to v počátcích Jedlého parku dělalo. Koneckonců jedná se o volené zástupce občanů, kteří vůči občanům za vedení městské části nesou odpovědnost.

Jedlý park tedy ukazuje, co je ve veřejném zájmu – pokud se lidé zapojí do úpravy prostředí, v němž žijí, přinese to nejen úsporu veřejných finančních prostředků, které v podobě dotací jdou z kapes všech daňových poplatníků, ale i efektivně spravovaný veřejný prostor, sociální integraci lidí do prostředí, v němž žijí, a jejich zájem na správě věcí veřejných.

V současné době se ze strany vedení městské části objevují myšlenky na úpravu tohoto prostoru jako dalšího parku a la Rokle, jehož výstavba bude opět financována z kapes voličů = daňových poplatníků. Z hlediska veřejného zájmu i efektivity vynaložených finančních prostředků by bylo lepší nechat občany starat se o jejich veřejný prostor a umožnit tak Líšni mít park, který si tvoří sami občané v přátelské spolupráci s jimi zvoleným vedením městské části. Je to i způsob motivace voličů k většímu zájmu na správě věcí veřejných v prostoru, k němuž je váže institut občanství.

Soňa Stará, občanka Líšně