Příznivci akcí "Líšeň sobě" se sešli ve čtvrtek 14. dubna tr., aby osvěžili vzpomínky na zaniklé loutkové divadlo líšeňského Sokola třicátých až padesátých let minulého století. Marionety (loutky ovládané shora tenkými provázky nebo nitěmi) hrály pro líšeňské děti s přetržkou během druhé světové války čtvrt století a divadlo se stalo pro generace dětí

nejen z Líšně, ale i Podolí a Šlapanic vyhledávaným kulturním stánkem. Po přednášce (Rostislav Brzobohatý) doložené četnými a mnohdy z líšeňského pohledu unikátními obrazovými a textovými dokumenty čekalo posluchače překvapení. Stanislav Šenkýř, loutkář od roku 1946 a vedoucí loutkového divadla v letech 1953-54, přinesl dosud jedinou dochovanou loutku psa Žerýka. Líšeňská obdoba Skupovského "Žeryka", který vstoupil na scénu poprvé jako Hurvínkův kamarád v r. 1930, je ve výborném stavu. Byla vyrobena na přelomu let 1949/50 pro hry typu "Šroubka Ferdíka" (J. Kopenec: Cesta poznání).  Žerýkovo sestavení umožňuje fascinující pohyblivost, kterou pan Šenkýř doložil řadou psích figur. Zájemci z řad mladších posluchačů si je rádi vyzkoušeli. Největší překvapení a radost čekala současné líšeňské divadelníky až v úplném závěru večera. Pan Šenkýř jim loutku Žerýka věnoval s přáním, aby jim přinášela štěstí a hodně spokojených diváků. Pomyslně i fakticky se tak propojilo líšeňské divadelnictví minulosti s divadlem současným, jehož logo se znakem psa dostává nový význam.               

Rostislav Brzobohatý

Divadlo Líšeň děkuje panu Stanislavu Šenkýřovi za to, že nám dochoval a předal psa Žerýka z loutkového divadla „Loutkas“. Zavazujeme se k tomu, že se o psisko budeme věrně starat a všecko publikum líšeňské s ním vytrvale seznamovat.

Pavla Dombrovská